Do města Šumperka je povolán inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, aby vyšetřil přestupek jedné žebračky. Zkonstruuje proces, v němž používané metody zaručují doznání všech obžalovaných. Uvede do chodu hrozivý mechanismus demagogie, strachu, udavačství, násilí a patologických činů. Proti spořádaným a ušlechtilým občanům města se náhle vynoří moc, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastí obohacení a která neváhá pro tento cíl obětovat desítky nevinných lidí a zničit své odpůrce. Působivé ztvárnění nelidsky krutých mechanismů ničím nekontrolované moci má neskrývaně nadčasovou platnost.
 
Totéž platí i o filmovém zpracování příběhu Kladivo na čarodějnice. Protože metody navozování atmosféry strachu a vynucování přiznání připomínaly dobu stalinismu, byl film Otakara Vávry, natočený podle knihy, roku 1969 stažen z distribuce a na televizních obrazovkách se objevil až po roce 1989.