Nejlepší pro všechny
Desetiletý Viktor jde ve škole z průšvihu do průšvihu. Jeho máma Hana je divadelní herečka, která si s ním už moc neví rady. Když ale dostane nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako možné vyústění situace. Přestěhuje nezdárného synka k babičce na venkov – klukovi prospěje změna prostředí a její ovdovělá matka aspoň nebude sama. Každý ze zúčastněných má ale dost rozdílné představy, jak by měl jeho život vypadat.
Audioknihu Nejlepší pro všechny vypráví střídavě herečka Hana, její matka Eva a její syn Viktor. Role babičky Evy se ujala Milena Steinmasslová: „Jakmile nějakou postavu přijmete, logicky začnete obhajovat její životní postupy. To znamená, že i kdyby mi ze začátku ta osoba blízká nebyla a třeba by mi i lezla na nervy, jakmile se stala mnou nebo já jí, našla jsem samozřejmě pro její počínání spoustu omluvných hledisek. Na Evě se mi tedy líbí její nesobeckost, jak pracuje se svým životem ve vztahu ke své rodině – ona nedělá věci jenom dobře, chová se někdy nesnesitelně, ale je tam taková primární obětavost.“
Za Viktorovu maminku Hanu hovoří Martina Krátká: „Hana je herečka a myslím, že problémy, které v příběhu řeší, se zabývá každá z nás, protože je to náročné povolání. Jak časově, tak i mentálně. Je mi blízká ta nejistota, kterou Hana trpí. Jestli věci, které považuje za správné, takové opravdu jsou, jestli jsou správná její rozhodnutí. Ta audiokniha mi vlastně hrozně pomohla si spoustu věcí pojmenovat. Ukázala důležitost pevného bodu nebo jistoty. Když nejednáte svým srdcem, tak někdy možná napácháte nejvíc škody.“
Herec Jan Cina se chopil partu desetiletého Viktora: „Pro mě bylo zajímavé, že jsme na Viktora měli s režisérkou každý jiný názor. Jitka Škápíková ho vnímala spíš jako sígra, trochu vypočítavého kluka lehce před pubertou, který využívá všechny svoje zbraně. Já ho viděl spíš trochu jako oběť – své činy často provádí s jistou naivitou a původně i s dobrým záměrem. Snažil jsem se mu porozumět, proč dělá něco, co druhým vadí. Během celého příběhu Viktor stejně jako všechny postavy projde určitým vývojem – na začátku ho zachycujeme v nějaké životní situaci a pak se to všechno dost otočí.“
„Struktura vět je volně plynoucí myšlenková asociace, která funguje v případě, že normálně hovoříte, nebo pokud si to čtete v duchu sami pro sebe, ale jestliže to čtené slovo předáváte, může nastat situace, že by posluchač nemusel tušit, o čem mluvíme, protože by se v tom prostě a jednoduše ztratil. Nelze to tedy číst bez velmi poctivé přípravy – text si je potřeba obrazově a graficky rozdělit. Samozřejmě nás také hlídala režisérka Jitka Škápíková, která na to má obrovský cit, a jakmile odhalila nějakou faleš, okamžitě nám to sdělila,“ shrnula herečka Milena Steinmasslová.
Audioknihu v režii Jitky Škápíkové propojuje i originální hudební doprovod, který sází na minimalistickou linku malinko zasněné, ztracené, přesto stále živoucí a pravidelně tepající baskytary, která svůj limitovaný rejstřík rozšiřuje v několika stopách, proplouvá příběhem těsně pod hladinou v nenápadných zvukových vlnách a rozřezává rozsáhlou plochu vyprávění, aby se posluchač snadněji orientoval.
text: OneHotBook