Představte si, že je vám třicet, polovinu života jste strávili v maličké vězeňské cele a vyhlídka na svobodu je spíše zbožným přáním. Navíc si na den, kvůli kterému jste se do této šlamastyky dostali, v podstatě nepamatujete. Rozplést tento zapeklitý případ se rozhodl Simon Jordan, psychiatr s inovativním přístupem. Navštěvuje Grace ve věznici a poslouchá její vyprávění. A spolu s ním můžeme poslouchat i my.

Hlavní úlohy údajné vražedkyně se zhostila Lucie Pernetová, jejíž hlas zní dostatečně mladě na to, abychom jí věřili vyprávění jak patnáctileté dívky, tak i třicetileté ženy. Grace rozhodně není hloupá a Lucie Pernetová si je tohoto faktu dobře vědoma. Mluví svižně, procítěně či ironicky tam, kde je to třeba, a její prožívání Gracina příběhu je také díky ich formě po většinu audioknihy uvěřitelné. Lépe zvládnutý mohl být snad jen závěr, ve kterém je Grace již více než čtyřicet let. Přestože čte dopis, jehož sdělení nevyznívá tragicky – právě naopak, očekávala bych trochu více ztrápenosti nad zmařeným životem. Projev třicetileté Grace se od pětačtyřicátnice nijak neodlišuje.
 
Druhou hlavní rolí je Simon Jordan, kterého čte Pavel Batěk. Mladý psychiatr prožívá nejen jednotlivá setkání s Grace, ale čekají ho také nástrahy běžného života svobodného muže v polovině 19. století, tedy potíže s bytnou, vlastní matkou, rozdílnými názory na psychiatrický obor či v té době tolik oblíbené spiritistické seance. Baťkův hlas byl zvolen zcela příhodně a krom mírně pomalejšího tempa, které však odpovídá celkovému rytmu knihy, lze jeho výkon považovat za vyvážený a zcela adekvátní.

Na obálce audioknihy, byť menším písmem, najdeme i dvě další jména: Martin Zahálka a Lucie Juřičková. Tato dvojice předčítá úryvky, které oddělují jednotlivé kapitoly. Jde většinou o korespondenci či ukázky z knih a novin, které se případem Grace zabývají. Pokud je pisatelkou žena, čte takové části Juřičková, mužské party náleží Zahálkovi. Toto vytržení ze stereotypu v podobě nových hlasů pomáhá udržet pozornost v poněkud rozvleklém ději samotné knihy. Projev obou těchto vypravěčů však trpí podobným neduhem: své krátké úryvky čtou spíše rytmicky, nikoli jako dlouhý souvislý text, a tak se jejich časté kolísání hlasem a důraz na ne vždy správná slova ve větě při delším poslechu mohou stát protivnými.

Ani znělky mezi kapitolami nepatří mezi to nejnápaditější, co u vydavatelství OneHotBook najdeme. Režie se zřejmě snažila o hudbu, která by byla autentická pro období, ve kterém se děj odehrává. Jsou tedy hojně zastoupeny klasické nástroje jako kytara či housle. Kontrast mezi hladinou zvuku mluveného slova a následnou znělkou je v některých pasážích příliš velký, až se poslech ve sluchátkách mnohdy stává hazardem.

Alias Grace má několik prvků, které ji spojují se známějším autorčiným dílem, Příběhem služebnice. Je to zejména psychologická rovina a postavení a práva ženy ve společnosti. Pokud jste byli uneseni Příběhem služebnice, nadchne vás i Alias Grace. Můj přístup je však o poznání chladnější a většinu děje považuji za zbytečně zdlouhavou. Pravda, spousta drobných epizodek z Gracina života má na pozdější události jistý vliv, přesto bych si audioknihu více užila, kdyby zrychlila tempo vyprávění nejen autorka, ale následně i vypravěči, což ovšem nijak nesnižuje dobrý výkon obou hlavních představitelů.

Atwoodová pokládá spoustu otázek, avšak ani zdaleka nedává všechny odpovědi, nerozplétá úplně každou nitku. Činí to Alias Grace více matoucím příběhem, nebo mu to naopak dodává kouzlo?