Zpět

Je Analfabetka dalším Staříkem?

recenze, , 07.10.2014
Analfabetka, která uměla počítat
Jaká je pravděpodobnost, že se analfabetka z afrického slumu ocitne v náklaďáku spolu s švédským králem a ministerským předsedou? Asi jedna ku čtyřiceti pěti miliardám sedmi stům šedesáti šesti milionům dvěma stům dvanácti tisícům osmi stům deseti. Spočítala to sama analfabetka, která se sama naučila počítat. A že jí to šlo zatraceně dobře! Kromě toho se při své cestě za lepší budoucností zaplete do výzkumu atomových zbraní a potká dvojčata, z nichž jedno vlastně neexistuje.
Bizarní situace? Absurdní námět? Vzpomeňte si na Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel a jste doma. Jonas Jonasson je opět na koni a ve svém novém románu rozvíjí variaci na další nepravděpodobný příběh o tom, jak bezvýznamný a zároveň výjimečný člověk během proplouvání svým životem ovlivní téměř celosvětové dění. Může taková na první pohled nepravděpodobná slátanina fungovat? U Stoletého staříka se ukázalo, že u mnoha čtenářů může. Podaří se uspět i Analfabetce?

Nombeko Mayeki se narodila uprostřed největšího jihoafrického slumu do nepříliš příznivých poměrů. Postupně se naučila starat sama o sebe a začala pracovat. Od vynášení latrín se poté, co si uvědomila, že má na víc, snažila uniknout. Nečekaný nález bohatství jí má pomoct začít nový život. Plány jí však překazí inženýr Van der Westehisen. Po nezaviněné nehodě si u něj Nombeko musí odpracovat několik let jako náhradu škody. Shodou okolností se inženýr zabývá přísně tajným úkolem - vytvořením atomové bomby. Inteligentní mladá Afričanka tak během několika let nakoukne pod pokličku nejstřeženějšího tajemství v zemi a tím se rozjíždí kolotoč okatých náhod a nepravděpodobných situací.

Setkání analfabetky, která se sama naučila počítat a doučila se i čtení a psaní, s předními představiteli několika států je dost přitažené za vlasy. Samozřejmost, se kterou je příběh vyprávěn a tón hlasu Martina Stránského však povyšují směs nesmyslných událostí na dobrou zábavu. Občasné narážky na barvu pleti či národnost je nutno brát jako záměrné upozornění na nesnášenlivost a uvažování některých lidí, možná nejen v minulém století v jižní Africe. Autor zpočátku pod slupkou humorného románu daleko více než ve Stoletém staříkovi ukazuje na nešvary společnosti. Druhá polovina knížky však opět patří vtipnému líčení příhod nepravděpodobné a nesourodé skupiny hrdinů. Ačkoliv děj nepůsobí nijak depresivně, posluchač pochopí, že běžná realita bez humorné nadsázky byla mnohem krutější.

Panteon při výběru interpreta sáhl po absolutní špičce Martinu Stránském. Jím načtené audioknihy patří prodejně k nejúspěšnějším a to platí i pro novinkovou Analfabetku, která uměla počítat. Stejně jako u Stoletého staříka se tu opět projevuje jeho cit pro atmosféru knihy a schopnost poutavé práce s hlasem. Ten je příjemný na poslech, i když někomu déle trvá, než si zvykne na jeho interpretaci ženských postav. Ty Martin Stránský často v knize načítá vyšší polohou hlasu a s notnou dávkou stylizace. Pro mě osobně jde do značné míry o adekvátní formu projevu vzhledem k stylu Jonassonovy knihy, což podtrhuje fakt, že tento trochu ostrý tón užívá herec jen občas, když si to dle něj mluva postavy vyžaduje. Nezaměnitelný způsob Stránského vyprávění se stává téměř nedílnou součástí knihy a také určitě velkou devízou audioknižní verze.
 

Analfabetka, která uměla počítat potěší všechny příznivce humorných románů, kteří rádi přijmou vyprávění o událostech, které se pravděpodobně nikdy nemohly stát. Na absurdních událostech stojící vyprávění nečekaně lehce a do jisté míry i přirozeně rozplétá klubko navršených událostí. Oproti Stoletému staříkovi je děj přímočařejší a kompaktnější. Přistupte na autorovu hru a Analfabetku si opravdu užijete.