Zpět

A co Aniččiny kamarádky...

recenze, , 18.7.2017
Anička u moře
Anička chodí do 3. třídy a už třikrát změnila školu. Příčinou nebylo nezvládnutí učební látky, ani kázeňské problémy, ani šikana ze strany spolužáků. První třídu přečkala Anička v Praze, pak se její rodiče rozhodli v Africe léčit děti, a tak druhý ročník navštěvovala u své babičky na venkově. V průběhu prázdnin se pak znovu vrátila k rodičům do Prahy, ale na jiné místo. Přesuny a nová prostředí zvládala Anička dobře – jako extrovert si pokaždé rychle našla nové kamarádky. Teď však odlétá s tatínkem a maminkou k moři, z cizích jazyků zná jen pár anglických slovíček a naděje, že by v Egyptě potkala na konci listopadu česky mluvící děti je mizivá. Podaří se Aničce najít si nové přátele, aby se u moře necítila osaměle? Bude se jí v zahraničí líbit? A zažije nějaká dobrodružství?
Bývá dobrou tradicí svěřit série, které jsou do zvukové podoby převáděny postupně, pokud možno stejnému režisérovi a interpretovi. Hlavním důvodem je zajisté snaha zachovat již osvědčený styl a způsob provedení, na který jsou posluchači zvyklí. To platí i u Aničky u moře – tandem Jindřiška Nováková - Martha Issová fungoval v předchozích částech, a u ostatních dílů by se jakákoli změna projevila negativně.

V nahrávkách mluveného slova se často setkávám s přehnanou dávkou infantilnosti a s tendencí klást na přednes textu určeného mladším příliš velký důraz. Přes veškerou takovou snahu o srozumitelnost výsledek mnohdy vyzní ušišlaně a falešné podbízení se cílová skupina snadno odhalí. Režisérka i herečka se tomuto předstírání vyhnuly. Projev Marthy Issové je především civilní, na nic si nehraje a přesto nepostrádá pohled malé slečny. Předloha Ivany Peroutkové obsahuje mnoho vzájemně si odporujících citů, které herečka bez známek napodobování vyjadřuje. Kromě nich v Aničce u moře Issová využívá i své česko-syrské kořeny a posluchačům zprostředkovává arabská slova i zpěv tamějších obyvatel s patřičnou výslovností. Změnu akcentu používá i v případě Rusky ubytované v hotelu. Ke zmíněnému zpěvu se herečka dostává i přes hudbu Daniela Tůmy. Ten do písně zapojil klasický klavír, který využil i pro další předěly hrané na syntezátor.
 

Nutno se zmínit i o zvukové stránce audioknihy. Jindřiška Nováková dlouhodobě natáčí ve zvukovém studiu DAMU, které v současnosti vedle rozhlasových studií považuji v audioknižním kontextu za jedno z nejlépe znějících. Damácké studio je dokonale odhlučněno a přitom si dokáže zachovat přirozený prostor malé místnosti. Režisérka navíc vždy spolupracuje s mistry zvuku s bohatými zkušenostmi. K Aničce u moře byl přizván známý rozhlasový tvůrce Tomáš Gsöllhofer, který vedle běžných činností spojených s citlivým nastavením přístrojů a střihem doplnil záznam také o echo efekt, aby navodil iluzi Aniččina spánku. A jelikož s efekty umí pracovat velmi dobře, dokázal Aničku s pomocí postupně odcházejícího ruchu ze snění pomalinku probudit.

Nezbývá než zadoufat, že se dočkáme dalších Aniččiných audioknižních pokračování ve stejné tvůrčí sestavě.