Zpět

Dětsky užvaněná Sedláčková

recenze, , 24.7.2017
Anne ze Zeleného domu
Častým jevem starších rozhlasových her bylo obsazování dospělých herců do dětských rolí. Z četných rozhovorů s Jiřím Horčičkou je patrné, že tento známý rozhlasový režisér s malými představiteli nerad pracoval a dětské party svěřoval například Jiřině Bohdalové. Dlužno dodat, že mnohdy takto postupoval i Karel Weinlich či Helena Philippová. Netroufám odhadovat, jak byl přístup přijímám posluchači v době vzniku dramatizací, z dnešního hlediska však považuji takovou praxi spíše za přežitek. Výjimky se samozřejmě najdou, vždy ale vítám, když špunty umí ztvárnit herci hlasově odpovídající věku. Jiné je to ovšem u rozsáhlých četeb namluvených pouze jedním interpretem. Jen těžko si lze představit, že by více než deseti hodinovou nahrávku, jakou je Anne ze Zeleného domu, zvládla utáhnout nějaká holčička. Text navíc není psán úhlem dítěte, takže by to ani nešlo. Koho ale oslovit, aby Anne nebyla jen uměle stylizovanou dívenkou?
Volba padla na Kláru Sedláčkovou Oltovou. Té se v režii Jitky Škápíkové povedlo do audioknihy bez přítomnosti patosu převést Anninu nesmírně romantickou a citlivou povahu, ale hlavně její nadměrnou upovídanost. Klára Sedláčková svůj hlas sice moduluje výše, ne však do nepřirozené fistulky. Anne v příběhu postupně roste a herečka tuto skutečnost reflektuje. Posluchačům je nejprve předkládána zbrklejší mluva, interpretka v ní dodržuje rychlejší dýchání, nezapomíná na dětské projevy nadšení, vískání vzteku, rozhořčení a bolesti. S přibývajícími léty se Anne stává stále více dospělejší a umírněnější slečnou.
 

Autorka se ve svém románu nezabývala pouze titulní dívčinou. Nepokládám ale za správné čtenářům recenze, kteří příběh neznají, vše podrobně prozrazovat a proto postačí, když zmíním jen několik dalších rysů objevujících se v audioknize. Herečka s patřičnou mírou komediálnosti reaguje na spisovatelčin humor, předvádí uvažování a vyjadřování místní drbny, nepřístupnou a přísnou náturu některých hrdinů, v přednesu se objevuje ironie, která vyprávění nesnižuje, ale naopak vtip a poslech obohacuje. Jedinou drobnější výtku směřuji k občasnému nedodržení rytmu četby, který je tu a tam přerušen delšími a pro děj nevýznamovými a tedy nadbytečnými chvílemi ticha.

Anne má bohatou fantazii a ta se objevuje i v hudebních předělech, kterými zvukař poctivě od sebe oddělil každou kapitolu. Skladatelovi se nejen podařilo navodit dojemnou i rozpustilou atmosféru, především ale dává svými melodiemi hranými na elektronický klavír posluchači možnost, aby si mohl před očima zobrazit, co sám chce. Nenutí mu nic konkrétního, jak je tomu například u mnohých srdce rvoucích filmových podkresů, a přesto doprovodu nechybí lyrika, jemnost a romantika.

První díl série Lucy Maud Montgomery patří ke zdařilým počinům letošního roku. Budou následovat i ostatní pokračování? Talentovaná Klára Sedláčková Oltová je s režisérkou Jitkou Škápíkovou s přehledem zvládne!