Zpět

Nedorozumění s psychologií

recenze, , 12.02.2018
Až moc blízko
Psychologové nahradili zaříkávače, šamany a zpovědníky, takže jejich angažování v detektivních příbězích je naprosto logickým krokem. Umí přece číst myšlenky i řeč těla, odhalí postranní úmysly a dokáží položit otázku, která nám podlomí kolena! Psychoterapeutka Mia, hlavní postava a vypravěčka, však taková není a do schopností Mentalisty má daleko. Přesto se jí narátorka Jana Štvrtecká snažila dodat rozhodnost a energii, seč jí hlasivky stačily. Podmanivosti Emmi Rotnerové, kterou ztvárnila v audioknize Dobrý proti severáku, tentokrát nedosahuje.
Nakladatelství Motto avizuje, že titul Až moc blízko, který se nyní dočkal audioknižního zpracování, je thrillerem. Láká publikum na úspěšnou hrdinku, která se kvůli zoufalému telefonátu utrhne z workoholického nasazení v Londýně a odjede utěšit svou přítelkyni Lysette, zdrcenou smrtí kamarádky Sarah. Jsem přesvědčena, že knize by více slušelo zařazení mezi ženské romány s detektivní zápletkou. Poněkud matoucí je také skutečnost, že kniha navazuje na předchozí titul Eleanor Moren nazvaný A Daughter’s Secret. V českém překladu však dosud nevyšel. Odkazy k minulému případu i okolnostem, za kterých se Mia seznámila se svým snoubencem, jsou tedy jen slepými střelami pálenými kamsi do neznáma.

Hrdinka Mia je navíc z početné skupiny adeptů o studium psychologie, kteří si obor vybírají, ne aby pomohli ostatním, ale aby v prvé řadě porozuměli sami sobě. Nepříjemné situace řeší tím, že odchází na toaletu, v běžné komunikaci tápe, před čtyřicítkou nemá vyřešen osobní život a její vztah ke kamarádce z dětství visí na vlásku. To vše lze akceptovat, vždyť zoufalci jakéhokoli typu jsou vděčnými literárními postavami. Čtenář se koneckonců může tetelit blahem, že on sám má nad situací daleko větší kontrolu.

Mít přehled nad maloměstským světem Little Coppingu, smyšleného městečka nedaleko Cambridge, bude ale při poslechu tvrdým oříškem. Ženských figur je v příběhu jak na orloji a nejedna z hrdinek je charakterizována nepříjemně posazeným hlasem. Tady bohužel tvůrci podlehli ďábelskému mámení. Pokud autor přiřkne literární postavě fistuli, chraplák, koktání či polykání koncovek, není nutné, ba dokonce není vůbec žádoucí, aby byl takový i přednes narátora. Může hlasovou dispozici naznačit, ale vždy je třeba mít na mysli, že posluchač nevydrží poslouchat hysterické nebo afektované promluvy pronášené vysokým ženským hlasem déle než jednu větu.
 

Intrikující maloměstské paničky zahrnující zhrzenou exmanželku, vyšilující kamarádku nebo samolibou manželku vlivného politika byly velkým soustem. A to se zde motá ještě bulvární novinářka a rumunské služebné. Jana Šrvrtecká pěkně odlišila hlas samozvané vyšetřovatelky Mii od nebohé Sarah, která se do příběhu prolamuje úryvky ze svého deníku, abychom mohli zvážit další indicie zvolna vedoucí k odhalení, za jakých okolností zemřela a proč. Odlišit plejádu dalších postav včetně mužských už od posluchače vyžaduje jistou dávku trpělivosti.

V originále se kniha jmenuje Too Close For Comfort, což v sobě podle mě daleko výstižněji nese napětí, o které v příběhu ve skutečnosti jde. Pohodlí malého města blízko Londýna bublá frustrací. Ne všechny ženy jsou si rovny, přestože posílají děti do stejné školy a posléze klábosí u jednoho kavárenského stolku. Mohou nalézt útěchu v alkoholu, záletech či nákupech? A jakou šanci proti propletencům jejich vzájemných závazků a protislužeb má jedna labilní psychoterapeutka? Pokud se do audioknihy zaposloucháte, tak právě z tohoto důvodu. Ženy, které se nudí, mohou být vražedně nebezpečné.