Zpět

Dobrá a ještě lepší Nepilova jitra

recenze, , 4.9.2015
Dobré a ještě lepší jitro
U příležitosti dvacátého výročí úmrtí Františka Nepila se Supraphon odhodlal k novému vydání audioknihy Dobré a ještě lepší jitro. Třináct fejetonů ze stejnojmenné sbírky si posluchači mohli poprvé poslechnout už roku 1985 z gramofonové desky. Dva texty museli oželit majitelé magnetofonových kazet a později dokonce i ti, kteří si před třemi lety zakoupili znovuvydané album prostřednictvím digitálního prodeje. Až nyní, po třiceti letech, si tedy mohou poslechnout znovu všechny nahrávky, dokonce s bonusem v podobě vzpomínky Ondřeje Suchého v autorské interpretaci.
František Nepil, známý a populární spisovatel knih pro děti i dospělé, byl dlouholetým spolupracovníkem Československého rozhlasu, pro jehož posluchače psal pravidelné ranní fejetony. Texty plné nevtíravého humoru a laskavosti byly v době normalizace pro mnohé příjemným odpoutáním od každodenní šedi a dle svědectví pamětníků se často zasloužily o příjemný vstup do nového dne. O jejich popularitě a nadčasovosti svědčí i fakt, že jsou dodnes Českým rozhlasem reprízovány a vydávány ve zvukové i knižní podobě.

Není tedy divu, že se reedice dočkala i sbírka Dobré a ještě lepší jitro. Ve stejné grafické úpravě v jaké před nedávnem u Supraphonu vyšla audiokniha Jak se dělá chalupa, obsahuje třináct fejetonů. Nepil v nich vzpomíná na mládí své i svých blízkých, vtipně glosuje vlastní soudobé zážitky, dělí se s posluchači o cestovatelské poznatky, ale především vkládá do svých sdělení lidskost, čistotu mysli a dobrou náladu. To vše v nezaměnitelné a nenahraditelné interpretaci vyznačující se nevtíravostí přednesu a citem pro rytmus.
 

Jak jsem už zmínil, třináct Nepilových fejetonů doplňuje úryvek z knihy Ondřeje Suchého Dobrý a ještě lepší František Nepil. Bohužel je mu ale věnováno jen tolik prostoru, kolik dovolila kapacita zvukového CD. Vydavatel, zřejmě ve snaze využít bezezbytku osmdesáti minut fyzického nosiče, nechal vzpomínce na společné Suchého a Nepilovy autorské besedy pouhých sedm minut, během nichž se stačí Ondřej Suchý sotva rozpovídat. Přílepek tak ztrácí smysl, nemá-li fungovat pouze jako upoutávka na kompletní Suchého knihu či jako výzva k její koupi. Ruší vyznění Nepilova laskavého hlasu a tak celkovou milou atmosféru. Suchý měl buď dostat vlastní prostor (na bonusovém disku, na němž by jeho vzpomínání mohlo mít delší stopáž) nebo měl být jeho vytržený dodatek vynechán. Audioknize by to neuškodilo.

Archiv nahrávek autorského čtení Františka Nepila obsahuje ještě mnoho dalších záznamů. Řada z nich již byla dříve vydána (i jinými vydavateli), ale jistě si zaslouží novou zremasterovanou podobu. Doufejme, že jí dočkáme třeba znovu od Supraphonu a třeba znovu v jednotné grafické úpravě obalu s kresbou Vladimíra Renčína.