Zpět

Nestárnoucí Fantóm opery

recenze, , 15.2.2013
Fantóm opery
Jsem přesvědčen, že děj románu Gastona Lerouxe Fantom opery, poprvé vydaného roku 1910 (česky 1919), je díky mnoha televizním, filmovým, muzikálovým, ale i rozhlasovým zpracováním  natolik známý, že bude stačit jen lehké nastínění.
Hororově laděný, romantický příběh nás zavádí do pařížské opery, kterou krom nových ředitelů ovládá ještě někdo další: tajemný fantom, pro běžné smrtelníky neviditelný. Ten se jednoho dne zjeví nastupující pěvkyni Christině Daaé v podobě učitele, anděla hudby. Zahoří vůči sličné Christine láskou a počne ji ovládat. Zároveň má snahu učinit z dívky první pěvkyni souboru a rovněž vydobýt si u nových ředitelů opery stejná privilegia, jakých se mu dostávalo od předchozího vedení. Ti jeho nároky zprvu neberou vážně. Do toho všeho se na scéně objevuje fantomův sok, mladý vikomt Raoul de Chagny, který již od dětství prahne po Christine, a proto se rozhodne vymanit ji z moci fantoma. Události se dají do pohybu; operou, ale i životy všech zúčastněných otřásají skandály, děs a hrůza.

Tento příběh si doslova říká o zvukové, dramatické zpracování. Stalo se v roce 1989; vznikla dramatizace herce, editora Jiřího Šrámka a překladatele, režiséra Tomáše Vondrovice, s jehož režijními pracemi se můžeme v současné době často setkávat i v rozhlase. Tomáš Vondrovic je velmi vnímavým režisérem, Jiří Šrámek zase v 60. letech měl co do činění s Fantomem, coby interpret mnohými pamětníky nezapomenutelné četby. Bylo tudíž více než jasné, že nepůjde o fiasko.

Režisér měl při výběru herců šťastnou ruku. Miroslav Moravec je díky svému hlubokému, charismatickému hlasu a hrůzostrašnému smíchu, ideálním představitelem fantoma. Sekunduje mu řada herců nejen zvučných jmen, ale hlavně zvučných hlasů. V roli láskou šíleného šlechtice Raoula de Chagny exceluje Viktor Preiss, velmi překvapí i představitelka Christine Daaé Veronika Jeníková, která se zde přehrává od naivních a vypočítavých ženštin (viz filmy Pozor vizita, Bony a klid, či Antonyho šance) v roli milující a zodpovědné Christiane. Člověk si po letech až povzdychne, kolik nás od té doby opustilo hlasů, znějících na nahrávce. Krom Miroslava Moravce kupř. Jiří Adamíra (Peršan), Petr Haničinec (komisař Mifroid), či Josef Bek, Ilja Prachař, ale v podstatě i Stanislav Fišer, známý mmj. z dabingu Vinnetoua. Mluvíme-li o ztrátě hlasů, jde u stále aktivního herce Stanislava Fišera opravdu o bolestnou skutečnost. Proto je dobře, že existuje řada gramofonových, rozhlasových, či dabingových rolí, kterými si můžeme jeho hlas připomínat.
 
 

Dramatizace Fantoma opery má dvě a půl hodiny, což rozhodně při současné miniaturizaci a zkracování všeho není ku škodě věci. Tempo plyne závratně a navíc ani po 24 letech od natočení inscenace nijak nezestárla. Má na tom svou zásluhu i zvukař mnoha studiových nahrávek mluveného slova, Jiří Bartoš, který (na dobu vzniku) skvěle pracuje s rozdílným zvukem všech možných místností, včetně mučírny, sklepů, venkovnímu prostředí, o vydařených  zvukových efektech ani nemluvě. Pád lustru při probíhajícím představení osobně považuji za nejpůsobivější.

Jak bylo řečeno, výsledný tvar byl dotočen ve studiu Lucerna v říjnu 1989. Je však s podivem, proč se nahrávka dostala k posluchačům až o pět let později, vydavatelstvím AudioStory, tehdy ještě na magnetofonových kazetách. Roku 2007 vychází titul, díky spolupráci vydavatelství AudioStory a Popron, na dvou CD. Konečně roku 2012 se dostává k posluchačům v oblíbeném formátu mp3. Nezbývá mi, než vám popřát mrazivý poslech.