Zpět

Rozpačitá slečna Marplová

recenze, , 24.6.2015
Greenshawova Kratochvíle
Kdykoliv se starší dáma slečna Marplová dozví, že se v jejím okolí děje něco podivného, nedá jí to a musí se danou záležitostí zabývat. Často se ukáže, že drobné zvláštnosti, které se odehrály, vedou k mnohem závažnějším důsledkům, nezřídka k vraždě. Nenápadná stařenka klame tělem, protože ve finále nenechá nikoho na pochybách o tom, že je v řešení zločinů jednička. Díky svým pozorovacím schopnostem a znalostem venkovského života prokoukne plány každého nepoctivce takovým způsobem, jakým by to nedokázal ani leckterý policejní inspektor. Nejinak je tomu i ve sbírce příběhů Muž v mlze, po níž při přípravě audioknih opakovaně sáhlo vydavatelství Tympanum a ze které pochází i aktuální novinka nazvaná Greenshawova Kratochvíle.
Agathu Christie známe jako stvořitelku slavného belgického detektiva Hercula Poirota, zapomínat bychom ale neměli ani na postavu nenápadné anglické stařenky slečny Marplové. V souboru Muž v mlze vyšla dvacítka povídek, rozdělená po čtveřicích dle vystupujících hrdinů. Vydavatelství Tympanum před časem z této sbírky vydalo případy s Herculem Poirotem a letos přišla na řadu slečna Marplová. Poirotovky bohužel z větší části nebyly načteny nově. Kromě posledního dílu v interpretaci Taťjany Medvecké sáhli vydavatelé po trojici příběhů, které před lety vznikly v Knihovně a tiskárně pro nevidomé K. E. Macana, což se bohužel projevilo na výsledné kvalitě. U příběhů slečny Marplové se vydavatelství rozhodlo pro nové nastudování, sáhlo však po méně známé herečce, kterou je Jana Hermachová. První z řady, Greenshawova Kratochvíle, právě vychází. 

V interpretčině podání vyznívá příběh měkce a jemně, i když se v něm, jak už je u Agathy Christie obvyklé, jedná o vraždu. Jana Hermachová zatím četla spíše knihy pro děti a zdá se, že typově sedí spíše k tomuto druhu literatury. I když je v příbězích slečny Marplové patrná jistá vlídnost, přeci jen bych si pro takový úkol, jakým je načtení legendární Agathy Christie, představoval zkušenější hlas. Možná by pomohlo důslednější režisérské vedení, ale v porovnání s například Schůzkou se smrtí v režii Aleše Vrzáka a v interpretaci Růženy Merunkové zkrátka Greenshawově Kratochvíli něco chybí. 

Greenshawova Kratochvíle není načtena vyloženě špatně. Nedá se říct, že jde o stejné zklamání, jako u některých audioknih z edice Načteno nebo u první verze románu Vraždy s monogramem, přesto si Tympanum samo před lety nastavilo laťku, kterou zatím nepřekonalo. Výběr zkušeného (často rozhlasem prověřeného) interpreta i režisérské vedení prostě posluchač pozná a ocení. Vzhledem k tomu, že už nejspíše začaly práce na dalších dílech série je na podobnou taktiku pozdě, ale dovedl bych si představit, že by každý díl načetla jiná zkušená interpretka, na které by si vydavatelství ověřilo, který z hlasů se pro christieovské povídky hodí nejlépe a celý cyklus by navíc působil pestřejším dojmem.
 

Ocenit je však třeba hudební doprovod, o který se nezaměnitelným způsobem postaral Kryštof Marek. I když by se mohlo zdát, že se díky svému charakteristickému rukopisu může opakovat, není tomu tak. Klavírní podkres tvořící předěly mezi jednotlivými stopami navodí opravdu příjemně staroanglickou atmosféru, kterou máme se slečnou Marplovou spojenou. Mám pocit, že se zde autoru hudby podařilo vytvořit na nevelkém prostoru mimořádně podařenou hudební kulisu, přesně odpovídající tématu.

Kéž bych mohl s čistým svědomím napsat totéž o celkovém provedení audioknihy. Právě hudební složka ukazuje, že zkušený profesionál dokáže výsledný dojem povýšit nad běžný průměr, kam bohužel zapomenutelný projev interpretky výsledný produkt posílá. Pokud posluchač nemá srovnání, může si příběh poměrně slušně užít. Jestliže ale přijde u christieovských románů na to, že Tympanum umí věci dělat nejen dobře, ale i špičkově, může právem litovat, že Greenshawova Kratochvíle není stoprocentní.