Zpět

Husák jako oběť kariérismu?

recenze, , 1.10.2018
Gustáv Husák
Publicistická stanice Český rozhlas Plus připravuje od listopadu 2015 pravidelnou řadu Radiokniha, v níž přináší memoárové četby na pokračování. Vedle repríz už uvedených děl, např. Ferdinanda Peroutky či Pavla Kosatíka, se v ní objevují v hojné míře i premiéry (zmiňme alespoň Obrazy z dějin americké religiozity Martina C. Putny, Magor a jeho doba Marka Švehly, či Putinovy agenty Ondřeje Kundry). Programová řada však přináší i četby o kontroverzních osobnostech našich dějin, jako třeba čtení o Zdeňku Nejedlém nebo četbu z více než šesti set stránkové biografie Gustáv Husák od Michala Macháčka. Tu nyní vydává Radioservis jako audioknihu.
Desetidílnou četbu o celkové délce 4 hodiny a 11 minut, pro rozhlas upravila Kateřina Rathouská v dramaturgii Aleny Blažejovské. Režisér Vít Vencl obsadil Aleše Procházku, slovenské citace pak čte Martin Veliký, Husákovy citace Martin Matejka.

Je poněkud kontrastní poslouchat četbu o někom, kdo je představitelem obludného a ostudného období našich dějin, v líbivém podání Aleše Procházky. Ten při své interpretaci otevřel osvědčený herecký šuplík, takže posluchač chvílemi může mít pocit, že naslouchá komentáři k nějakému dokumentárnímu filmu, reklamě na ledničku nebo pračku – Procházka podal profesionální výkon, o tom žádná.
 

Stejně rozumným, jako volba hlavního interpreta, se ukázalo i přenechání slovenských citací rodilým mluvčím. Méně šťastné ovšem je, že některé citace interpretuje sám Procházka, jiné ostatní hlasy. Za školáckou chybu pak považuji vypořádání se s citacemi uprostřed vět. Snad to tvůrcům připadalo inovativní, já však řešení, kdy část věty čte jeden hlas, druhou část jiný, považuji za nevhodné a velmi rušivé.

Samotný výběr z knihy, který obsáhne maximálně její čtvrtinu, se poctivě snaží postihnout všechna klíčová období Husákova života, stává se tím ale jen čítankovým přehledem, který se daným etapám může věnovat pouze povrchně.

Ke cti autora knihy je třeba podotknout, že studoval všemožné prameny, včetně osobních svědectví. Lze ale všechny, a dost možná právě ta osobní svědectví, považovat za relevantní? Michal Macháček se osobností Gustáva Husáka zabýval devět let, neztratil ovšem za tu dobu potřebný nadhled? Při poslechu jsem se totiž nemohl zbavit pocitu, že Gustáva Husáka až nepatřičně polidšťuje, adoruje jeho silné stránky a místy z něj dokonce dělá oběť. Jistě, Husákovi nelze upřít sociální cítění především v mládí, devítileté utrpení v kriminálech 50. let, ovšem jeho kariéristické přitakávání Moskvě po srpnu 68, dvacetiletá devastace hodnot a inteligence tohoto národa, to je věc zcela neospravedlnitelná.

Kladu si otázku, proč vůbec četba z knihy Michala Macháčka vznikla, když existuje řada relevantních rozhlasových dokumentů o Husákovi a jeho době. A když už tedy vznikla, proč neobsahuje komentáře, které by mohly vše zasadit do patřičného kontextu? V tomto ohledu jsou jiné četby (Kosatík, Švehla, ale třeba i Taberyho Opuštěná společnost) mnohem funkčnější. A proč byla dokonce vydána jako audiokniha na fyzickém nosiči?

Nechci odpírat žádnému dílu právo na existenci ve formě rozhlasového či audioknižního zpracování, jsem ten poslední, kdo by kohokoli ostrakizoval za vydávání čehokoli v digitální podobě, uvědomuji si ale, že ne vše, co snese digitál, snese fyzický nosič. Vydání četby Gustáv Husák na CD tak vnímám jako velký dramaturgický přehmat.