Zpět

Jak zažít atentát

recenze, , 03.07.2017
HHhH
U příležitosti výročí atentátu na Heydricha byla znovuvydána Binetova kniha s prapodivně znějícím názvem HHhH, současně se v kinech objevilo její filmové zpracování (pod názvem Smrtihlav) a na audioknižním trhu i verze zvuková, s níž vydavatelství Bookmedia rozšířilo své portfolio čtené literatury faktu.
V televizním vysílání se navíc objevil i loňský film pojmenovaný přímo po tajné akci Anthropoid, která měla ukázat sílu západního odboje. Vezmeme-li si tedy jenom tento výčet, pak bychom měli mít dostatečnou možnost nejen proniknout do podhoubí příprav a samotné realizace atentátu, ale také porovnat různé tvůrčí přístupy, kterak s touto dějinnou událostí naložit v literárním či dramatickém díle. Nás pochopitelně bude přednostně zajímat právě audiokniha, která v jednohlase pojaté četbě zpřístupňuje jinou cestou to, co bychom si mohli přečíst v tištěném vydání HHhH Laurenta Bineta, francouzského spisovatele a pedagoga.

Sám jsem si ještě před poslechem kladl otázku, proč číst právě Binetův text, když faktografické literatury, jež se zaobírá samotným atentátem, stejně tak kontextem, který s ním souvisí (tedy i dopady tohoto činu), je nemálo. Jen jsem však začal, zjistil jsem, v čem se HHhH liší – Binet přistoupil nejen k látce, ale především ke způsobu, jak s ní pracovat, osobitě. Jeho práce je de facto meta-knihou. Při čtení/poslechu se totiž nedovídáme jenom o jednotlivých fázích přípravy atentátu a o Heydrichovi jako takovém, ale i o procesu psaní knihy o atentátu a Heydrichovi. Binet se rozhodl být více než osobní. Nejenže coby historik zaujímá svá stanoviska a předložená fakta komentuje, ale poodhaluje i tvůrčí postupy, nástrahy i zákruty, které se s psaním takové literatury pojily a pojí.
 

HHhH proto může překvapit a bezpochyby i řadu čtenářů či posluchačů odradit. Já se však přistihl, že stejně napínavé jako úprk a schovávání se před nacisty, byly pro mne právě ony „meta-pasáže“. I když... napínavé ne úplně doslova. Spíše emočně bohaté. Ačkoliv se autor knihy přísně hlídá, aby nefabuloval a korektně v místech, kde schází jasné důkazy, raději mlčí, nevyhýbá se vlastním domněnkám a pocitům, kterými posouvá historický text do roviny reflexe dané události, stejně jako sebe sama v napojení na tento historický „příběh“. Jednotlivá místa jsou srozumitelně oddělená, nedochází k míchání, a tedy k nesprávnému čtení historie. Díky osobnímu přístupu (mimochodem Binet střídavě pobýval v Praze a Paříži) se dočkáme v knize i postoje vůči atentátu coby činu, jenž může být vnímám jako velké hrdinství, stejně jako akt, který vyvolal vraždění.

Knihu načetl Jiří Plachý ověřený vydavatelstvím Bookmedia mimo jiné i Krvavými zeměmi. V případě Binetova textu měl Plachý snazší práci, neboť v HHhH nenalezneme nějakou zátěž faktů a statistických údajů, navíc je francouzský autor o poznání beletrističtější ve stylu psaní nežli světoznámý historik Timothy Snyder. (Přesto zde si neodpustím poznámku, že Snyderův text je vskutku mimořádným počinem, zatímco HHhH v kontextu historických titulů a vědecké práce hraje vedlejší housle…)

Audiokniha je co do práce se zvukem prostá, stojí a padá na hlasu Jiřího Plachého. Přebalem odkazuje na filmovou verzi, která mimochodem postrádá onu meta-rovinu, ale vydavatel asi usoudil, že se bude takto prodávat lépe.