Zpět

Vyprávění jednoho mnicha

recenze, , 12.03.2015
Himálajské pohádky
V jednom klášteře žil mladý mnich. Z dětství si pamatoval všechny pohádky, které mu vyprávěla babička a tak není divu, že se k němu po večerce scházeli malí novicové, aby si jeho povídání poslechli. Návštěvy to ale musely být tajné, neboť cesta k mnichovu domečku vedla kolem příbytku jistého Geke, který v klášteře dohlížel na kázeň a pořádek a žádné „babské žvásty“ neschvaloval. Často však musel klášter opouštět a malí raubíři tak mohli přeběhnout k mladému mnichovi a poslouchat jeho vyprávění.
A jakéže to byly příběhy? Na to není snadné odpovědět. Často se odehrávaly na himálajských nebetyčných štítech, tibetských planinách, v sikkimských bambusových hájích, v Zemi draka neboli v Bhútanu, nebo u řeky protékající Ladakem. Byla to vyprávění krutá, napínavá, tragická ale i veselá, to když v nich například vystupoval šibal Akhu Tempa, který uměl napálit kdejakého šejdíře, lakomce či hlupáka.

Starodávné pohádky z anglických a tibetských pramenů přeložil a převyprávěl Miroslav Pošta. Na knižním trhu se poprvé objevily v roce 2012 a o rok později získaly cenu Zlatá stuha za nakladatelský počin. Jejich vydavatel Verzone ve spolupráci s obecně prospěšnou společností MOST vybral třináct pohádek a natočil je v roce 2014 na zvukový disk. Nahrávce šéfoval zkušený režisér mluveného slova Jan Jiráň, který do studia přizval Nelu Boudovou, Vladimíra Javorského, Jiřího Lábuse a Báru Hrzánovou.

Himálajské pohádky otevírá povídání o klášteře a jeho obyvatelích, zakončené sdělením, že se mladý mnich dal do vyprávění. Očekávaný mladý hlas se však neozve – místo něj k nám začne promlouvat Jiří Lábus. Až do konce nahrávky se už zpět do kláštera nedostaneme a je tedy na místě ptát se, bylo-li opravdu nutné takový úvod na zvukový nosič vůbec zařadit.

Všichni vypravěči mají obrovské zkušenosti s mikrofonem a jejich schopnosti se na nahrávce bohatě projevily. Bylo by nespravedlivé porovnávat výkony jednotlivých herců – přednes všech je skutečně příjemný a barvitý. Skvěle odlišují jednotlivé postavy a přidělené texty jim bezvadně sedly. Jiráň navíc pro pestrost všechny hlasy mezi sebou pečlivě prostřídal.

Interpretům sekunduje syntetická hudba s orientálními motivy. Tu a tam se objevuje na začátku příběhu, podbarvuje právě se odehrávající děj, jindy se ale ozve zcela nečekaně a nelogicky. Podobně je to i se zvukovými efekty, které hudbu občas nahrazují. Jejich využití je tu spíše sporadické – četba by se bez nich dokázala obejít, ale díky nim se občas dostaneme kupříkladu na trh, k tekoucímu potoku anebo se probudíme brzy ráno na poli.

Audiokniha Himálajské pohádky, o jejíž grafickou podobu obalu se postarala ilustrátorka stejnojmenné knihy Lenka Jasanská, by přes určité nedostatky rozhodně neměla uniknout vaší pozornosti. Dostává se k vám jedinečná sbírka cizokrajných příběhů a bájí, které jen tak někde neuslyšíte. A přitom pomůžete dobré věci – výtěžek z prodeje totiž poputuje na podporu dětí ze školy Gjaltän v Tibetu.