Svěrákova publikovaná tvorba je velmi obsáhlá – zahrnuje filmové náměty, písňové texty, divadelní hry, pohádky pro děti i povídky pro dospělé. Poslední skupina je přitom zásobována až od roku 2008, kdy u vydavatelství Fragment vyšla pod lakonickým názvem Povídky sbírka deseti kratších příběhů. Následovalo dalších devět Nových povídek a nejčerstvěji soubor Po strništi bos. Ten se sice od předchozích dvou knih liší – je spíše příběhem seskládaným z jednotlivých střípků, v našem přehledu by ale neměl chybět nejen kvůli stejné grafické úpravě.

Všech těchto tří knih se chopilo vydavatelství Supraphon a postupně je v autorské interpretaci nahrálo a vydalo. Nejprve v březnu 2009 na dvou CD šest z deseti Povídek, o tři roky později stejný počet Nových povídek. V té době už ale fungoval obchod Supraphonline.cz a tak se vydavatel rozhodl poskytnout audioverze zbývajících Nových povídek k on-line prodeji. Vznikly tak audioknihy Nové povídky – Co se na 2 CD nevešlo a  Nové povídky – Komplet prodávané výhradně prostřednictvím internetu. Loni, opět v březnu, vyšel už zmíněný titul Po strništi bos v kompletní podobě na třech CD. A letos tedy Supraphon připravil čtyři povídky, které sice knižně vyšly už v roce 2008, ale na CD audioknižních Povídek se tehdy nevešly. Nejde přitom o pozůstatek z původního nahrávání – příběhy obsažené na albu Horká neděle aneb Vynechané povídky jsou nově nahrané ve studiu MI 91.

Aby tato recenze nesklouzla k opakování již stokrát napsaného, měla by v tomto místě skončit. Proč zde totiž znovu psát o tom, že autorská interpretace Svěrákových textů je famózní, jediná možná a zcela nenahraditelná? Snad nikoho nepřekvapí, že Svěrák je, vzhledem ke svým dlouholetým hereckým zkušenostem, výborným vypravěčem a že své texty dokáže podat s tou správnou dávkou emocí a humoru. Od Supraphonu je tedy logickým krokem, že se rozhodl dotočit i zbývající povídky a nabídnout je koupěchtivým posluchačům.
 
Čtveřice příběhů autorsky ani interpretačně nijak nevybočuje z řady dříve vydaných. Opět jde o perličky vystřižené ze života barvitých svěrákovských postav. Titulní Horká neděle je nejkratší a zároveň nejméně úsměvnou povídkou z této kolekce. Pro jejího hrdinu, řidiče Vojtěcha Puklicu, zmítaného černým svědomím, je už tak parný letní den opravdovou horkou životní chvilkou. Následující Podvodník je naopak nadmíru zábavnou soudničkou, našlapanou slovním humorem. Svěrák ji napsal už v roce 1966, dodnes ale neztratila nic ze své působivosti. Na druhém CD se pak nachází povídka Tetřev – nedoslýchavá groteska z chmelařského kraje, v porovnání s ostatními nejvíce rozkročená v čase. A nakonec dějově nejprokreslenější Fotograf, v němž si Svěrák patrně sáhl na vrchol svého interpretačního umění.

Napříč celou Svěrákovou tvorbou lze vysledovat řadu společných prvků: promyšlené a přitom přirozené charaktery hlavních postav, lidsky jímavé příběhy, laskavý humor (slovní i situační) promíchaný s dojetím. Přestože jsou v tomto ohledu povídky pro čtenáře snadno identifikovatelné a co do emocí lehce předvídatelné, mají vždy pevně vystavěný příběh a svou pointou dokáží často překvapit. Nejinak je tomu i u příběhů obsažených na dvou CD Horká neděle aneb Vynechané povídky. Díky autorově interpretaci jsou navíc velmi příjemným posluchačským zážitkem.