Zpět

Bizarní dobrodružství dvou výstředníků

recenze, , 20.7.2017
Klub sebevrahů
Jméno spisovatele Roberta Louise Stevensona je neodmyslitelně spjato především s jeho Pokladem na ostrově (či Ostrovem pokladů, chcete-li) či s Podivným případem doktora Jekylla a pana Hyda. Pokud by měla povědomí o komplexní tvorbě tohoto skotského autora formovat audioknižní nabídka, dalo by se říci, že až donedávna vlastně neznalost dalších děl podporovala.
Až dosud totiž byly k dispozici pouze zvukové adaptace obou zmíněných románu. Rozhlasová četba Jekylla a Hyda z roku 1994, kterou vydal Radioservis, a hned tři provedení Pokladu na ostrově – dramatizovaná četba z vydavatelství Popron Music a dvě rozhlasové dramatizace ze 60. a 80. let, které jsou k dispozici prostřednictvím Radiotéky. Zvukových adaptací Stevensonova díla je ovšem více, kupříkladu dramatizace románu Černý šíp, povídky Únos, natočené pod názvem Útěk z lodi Hurikán, dvě zpracování povídky Skřítek v láhvi nebo četba z povídkového cyklu Klub sebevrahů. A právě tuto původně pětidílnou dramatizovanou četbu, natočenou v roce 2001 režisérem Dimitrijem Dudíkem, vydal v těchto dnech Radioservis jako audioknihu.

Můžeme se tak zaposlouchat do bizarních dobrodružství svérázného prince Florizela a jeho přítele plukovníka Geraldina, kteří se díky setkání s potrhlým mladíkem rozdávajícím dorty a chystajícím se odejít ze života, dostávají až k tajemnému klubu sebevrahů. Nemohou si nepovšimnout nekalých praktik prohnaného předsedy klubu a nebyli by to správní hrdinové, kdyby nechtěli nastolit spravedlnost. Jak moc jsou věci komplikované se můžeme doslechnout ve třech povídkách, které na sebe volně navazují.
 

Hlavním vypravěčem dvou a půl hodinového příběhu je Petr Kostka, který svůj part pojal se vší lehkostí, s potřebnou dramatičností a napětím. Další desítka herců, obsazených do stěžejních i epizodních rolí, má na starosti nezbytné dialogy – proto dramatizovaná četba. Postavu prince Florizela pojal předčasně zesnulý Vladimír Dlouhý jako elegantního gentlemana se silně vyvinutým smyslem pro čest a spravedlnost. Plukovník Geraldin Aleše Procházky je rovněž klaďas jak se patří, jen poněkud vznětlivý a ne vždy tak statečný. Předseda klubu sebevrahů v podání Rudolfa Pellara působí elegantně, zároveň však velmi mazaně. Zaujmou i další: David Novotný v roli prchlivého mladíka, či Daniel Rous v roli věčného smolaře. Můžeme slyšet i hlasy, jejichž majitelé jsou dnes již v hereckém nebi: kromě Vladimíra Dlouhého a Rudolfa Pellara to jsou Gabriela Wilhelmová a Josef Vinklář.

Četba velmi příjemně plyne, hudební předěly zaznívají hlavně na začátcích a koncích jednotlivých částí. Jako drobný nedostatek by mohla být vnímána absence různých ech, atmosfér či zvuků při dialozích. Nahrávka bez nich působí poněkud ochuzeně, studiově. U jednohlasé četby je to pochopitelné, ovšem dialogizovaná četba by si zvukové podtržení atmosféry jistě zasluhovala.

Jak ale bylo řečeno, Klub sebevrahů je na poslech velmi příjemný. Z hereckých projevů je patrná jistota režijního vedení Dimitrije Dudíka, který je v dobrodružných četbách a dramatizacích jako ryba ve vodě. Je ideálním poslechem pro deštivý večer či cestu na letní dovolenou. Snad se dočkáme vydání i dalších dramatizací podle Roberta Lousie Stevensona ze zlatého fondu Českého rozhlasu.