Zpět

Mauglí s dalšími povídkami

recenze, , 4.7.2017
Knihy džunglí
Knihy džunglí má patrně většina čtenářů spojeny především s člověčím mládětem Mauglím. Kiplingovo dílo ovšem neobsahuje jen epizody zavlečeného dítěte, jeho součástí je i celá řada dalších povídek. Vydavatelství OneHotBook se jako jediné z nakladatelů mluveného slova rozhodlo posluchačům představit Mauglího i s ostatními Kiplingovými texty. Nesáhlo ovšem po žádném z existujících překladů, naopak vytvořilo svou vlastní převyprávěnou verzi.
Autorsky i režijně se jí ujala Jitka Škápíková. Srovnejme ve zkratce její text s asi nejznámějším a od 60. let patrně nejvíce reedovaným knižním překladem Aloise a Hany Skoumalových, konkrétně s vydáními z let 1968 a 1984. Obě verze dodržují rozdělení povídek na dva díly. První část tištěné knihy obsahuje nejprve Mauglího příhody, teprve po nich následují ostatní povídky. Druhá pak sice epizody dítěte až na jednu výjimku s dalšími texty kombinuje, nicméně v celé knize není zcela dodržena dějová chronologie Mauglího vyprávění. Jitka Škápíková s dílem pracovala jinak: příběh člověčího mláděte dodržuje časovou osu a je posluchačům dávkován pěkně postupně na pokračování – mezi každou příhodou v podání Jana Zadražila je začleněna odlišná povídka, kterou pokaždé vypráví jiný herec. Děti tak mohou být více napnuty, co Mauglí ještě zažije, a zároveň lépe vyniknou i ostatní Kiplingovy příběhy. K přehlednému uspořádání přispívá i logické dělení příhod na několik stop a čtení nadpisů Jitkou Škápíkovou.

Největší zvukovou plochu obsáhl pochopitelně Jan Zadražil. Jeho vyprávění nepostrádá napětí, ale ani humor. V rychlém sledu například předvádí dav, nebo z pozice vypravěče, i když věta neobsahuje přímou řeč, hlasem přechází do oznámené postavy, což je možné pouze v audiu. Harmonický poslech tvoří ale i ostatní herci. David Novotný ve svém energickém přednesu i zpívá, Marek Holý zase usilovně s lachtanem hledá nové ostrovy a Marek Lambora díky svému mladickému hlasu pro změnu s mírnou naivitou malého chlapce objevuje sloní svět. S vážnějšími povídkami přispěl Jaromír Nosek s Janem Vlasákem a Igor Bareš posluchače doopravdy přesvědčí, že si mají vážit stáří. Ke kladům patří i další důsledná práce režisérky. Objeví-li se v povídkách totožné zvíře, čteci dodržují jeho dorozumívací jazyk či přidělené vlastnosti. Zadražil s Novotným jako had podobně syčí nebo s Barešem melodicky předvede totožné protahování slov podlézavého šakala.
 

Hudba podtrhuje titul indickými rytmy. Skladatel do předělů vkomponoval zvířata, noční zvuk přírody i fučení větru. Nechybí motiv hostiny, sloního či vítězného tance. Posluchači také snadno rozeznají, kdy končí První kniha džunglí a kde začíná Druhá. Melodie jsou navíc zvukařem vmíchány do závěrečných slov interpretů a díky tomu ještě lépe vystihují náladu povídek.

Alespoň zmínku zaslouží grafická složka audioknihy, která vzešla z dílny ilustrátorské dvojice Tomski&Polanski. Podobně jako u Bylo nás pět stejného vydavatele, i u Knih džunglí zaujímají jejich ilustrace celou plochu digipacku a doplňují Kiplingův příběh ne nepodstatnou dávkou vizuální fantazie a originality.

Knihy džunglí ve zvukové podobě dokazují, že si jejich tvůrci spolu s Jitkou Škápíkovou umějí hrát a být dětem rovnocennými partnery.