Zpět

Méně je někdy více

recenze, , 19.6.2015
Láska, vztahy a přátelství
Kniha Láska, vztahy a přátelství od Dona Miguela Ruize volně navazuje na předchozí Čtyři dohody. Autor tentokrát rozkrývá umění lásky moudrých Toltéků, zabývá se nalezením cesty ke svobodě a radosti v partnerských vztazích.
Vedle pracovních knih a karet vyšly v zahraničí všechna Ruizova díla i v audio podobě. U nás se tohoto nesnadného úkolu ujalo nakladatelství Tympanum a i když na svých stránkách uvádí trochu nepřesně pořadí jednotlivých knih, na český trh uvedlo úspěšně již tři tituly: Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem, Pátou dohodu v podání Petra Pelzera a naposled i Lásku, vztahy a přátelství v interpretaci Renaty Volfové.

Než se však budeme podrobněji zabývat posledním vydaným titulem v audio podobě u nás, připomeňme si, co bylo na začátku. „Objevitelem“ Ruizových knih pro českého čtenáře je pro mnohé Jaroslav Dušek, který Čtyři dohody dramatizoval a se svou inscenací zcestoval celou republiku. Svým originálním podáním okořenil poselství knihy humorem, který je českému diváku blízký a nebylo tedy překvapením, že vydavatelství Tympanum oslovilo právě jeho, aby se ujal role narátora audioknižní podoby Čtyř dohod. A přestože pochopitelně nepředkládá posluchači vlastní interpretace textu, je Duškův přednes osobitý a zachovává si určitý odstup, přestože není pochyb, že s textem samotným souzní. Přednes prostý patosu a teatrálnosti lahodí uchu, dosáhnout toho ale není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Narátorka knihy Láska, vztahy a přátelství, Renata Volfová, je majitelkou bezesporu školeného hlasu s velmi příjemnou barvou. Má bohaté zkušenosti z dabingu a v audioknihách taktéž patří mezi ostřílené harcovníky (Šifra mistra Leonarda, Solaris a další). Ke škodě Ruizovy knihy je však poněkud naléhavá. Neudrží během přednesu potřebný odstup a častěji než by bylo milé, sklouzává k teatrálnímu přednesu „velkých myšlenek“, který může některým z nás nápadně připomínat kdysi vysílanou televizní relaci Nedělní chvilka poezie. Svými přehnanými důrazy akcentuje jen určité významy textu. Neponechává tak posluchači dostatečný prostor pro vlastní interpretaci, kterou si takové dílo jednoznačně vyžaduje a nezachrání to ani velmi příjemné hudební předěly mezi jednotlivými kapitolami. Zkrátka a dobře, interpretace této knihy potvrzuje rčení, že méně je někdy více.
 

Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška jsou o poznání čistší, civilnější a uvěřitelnější. Dušek nementoruje, pouze předkládá možnosti a je na samotném posluchači, jaký k těmto možnostem zaujme postoj. Je škoda, že když už nezůstal narátorem všech tří dílů právě Dušek, nevybralo Tympanum pro knihu Láska, vztahy a přátelství znovu Petra Pelzera. Renatě Volfové by naopak vydavatelství mohlo svěřit spíše četby historických románů či detektivek, které by jí, dle mého názoru, slušely mnohem více, než toltécká moudrost ve stylu hry Vyděržaj pioněr.