Zpět

Usínat s Letopisy v uších

recenze, , 7.1.2015
Letopisy Narnie
V období, kdy se mi především v podvečer a při usínání linul do uší hlas Miroslava Táborského, předčítajícího kapitolku po kapitolce Letopisů Narnie, jsem znovu pocítil, jaké to je být dítětem zachumlaným do pohádky...
Téměř 37 hodin nahrávky mne udržovalo v atmosféře, na kterou by se nejlépe hodilo přirovnání zahřáté duchny, zatímco venku kouzelně sněží. Budete mne nyní mít za kýčaře, ale to příjemno, které jsem prožíval u audioknihy Letopisy Narnie, jsem při čtení/poslechu už dlouho nepotkal.

Pochopitelně že své kořeny má zejména ve čtivém dobrodružství, které C. S. Lewis v polovině minulého století napsal pro dětské čtenáře v Anglii. Sedmidílná série nemá tolik semknutý tvar, jak bývá obvyklé - kupříkladu u trilogie Pán prstenů jeho kolegy a přítele J. R. R. Tolkiena. Nejenže proto neškodí jednotlivé díly číst/poslouchat s větším časovým odstupem, nebo dokonce některý vynechat, ale sehrává to pozitivní funkci při opětovném odcházení a vcházení do kouzelného světa. Najednou nejde o dlouhoouuu pohádku, ale o sedm samostatných příběhů, každý s vnitřní dramaturgií, která nás od expozice postupně provede až po finále.

Nicméně výše uvedené by vlastně stejně tak mohlo vžití posluchače retardovat, už proto, že některé postavy se vracejí a některé události jsou si vzájemně podobné. Při vědomí, že série má svou cílovou skupinu mezi dětmi, dává Lewisova strategie smysl - a věřím, že musí fungovat výborně.

S cílovkou se pojí i literární styl. Absentují rozvitější dějové linie, lze kupříkladu rozpoznat, že svět okolo Narnie, svět, který stvořil lev Aslan, má mnoho a mnoho světů/zemí, obrovskou historii, ale autor o ní hovoří pouze, je-li to nezbytně nutné a spíše v náznacích a stručně. Neztrácíme se ani při pochodech, cestách, vždy máme jasně určený směr či cíl. Postavy jsou svým věkem i vnímáním světa jednodušší, nekoná se složitá psychologizace, a pokud prochází hrdinové duševním vývojem, je velmi patrný na činech a vyvěrá z událostí, které postavy zažívají a čtenář/posluchač s nimi.

Popis se omezuje pouze jen na to nutné, nekošatí se, na stranu druhou umí občas velmi květnatě zhmotnit lokality, protože jde přeci jen o fantaskní svět, o kterém nejedno dítě sní.
 

Rozepisovat se o jednotlivých dílech, co se v nich odehrálo, jaké postavy v nich vystupují, nepovažuji za důležité. Už proto, že s menší znalostí prostředí vás svět Narnie může uchopit mnohem intenzivněji. A vlastně, s ohledem na fakt, že jsem poslouchal jeden díl za druhým, úplně si ani neuvědomuji některé předěly, respektive, některé situace neumím přesně začlenit do konkrétního dílu série, a to i přesto, jak jsem psal výše, že mohou díly existovat dost odděleně.

Kvalitativně je celá série velmi vyrovnaná, vlastně lze uvažovat pouze o drobném kolísání, zvláště mezi třetím až pátým dílem, směrem dolů, jinak žánrově Letopisy Narnie splňují to, co bych od takové literatury očekával. A nijak mi nepřekáží jasná a důrazná alegorie, skrze kterou Lewis překlápí biblické motivy (ale i ty z Antiky). Křesťanský podtext mi naopak přijde sympatický. Oceňuji autorovu schopnost mnohé komplikovanosti víry zachytit v rámci dobrodružné fantasy. Snad jen ten konec mi v něčem asociuje podivné finále seriálu Ztraceni, ale nechci prozrazovat

Už jsem to ve svých recenzích několikrát uvedl: pozitivní hodnocení může být ještě lepší, když knihy hodnotím ve vztahu k jejich zvukové podobě. Platí to i u Letopisů. Absentuje zde sice hudba a jakýkoliv zvukový doprovod, nádherně barevný hlas Miroslava Táborského však všechno zaplní - a právě díky němu se mi tak Letopisy líbí. Přijde mi, že je Lewis vyloženě psal proto, aby se jeho knihy četly nahlas dětem z úst rodičů. Že má text skladbu a složitost (resp. jednoduchost) vět a jejich spojení ideální do úst, aby to i usínající děti zvládly vnímat a chápat.

Pokud jste tedy Letopisy Narnie ještě nečetli, nedělejte to. Poslechněte si je! Ideálně v jednom kompletním balíčku.
audioknihu k recenzi poskytla Audioteka.cz