Zpět

Vražda klasika či oživení legendy?

recenze, , 16.04.2018
Macbeth
Budou-li studenti v hodinách literatury od letoška tvrdit, že Macbeth byl šéfem jednotky SWAT s drogovou minulostí, nepřeskočilo jim. Pouze si přečetli nového Macbetha od Joa Nesbøho namísto toho Shakespearova. Populární norský autor se totiž zapojil do projektu převyprávění klasických příběhů tohoto anglického dramatika. Děj přesunul do sedmdesátých let minulého století do bezejmenného města prolezlého neřestmi. Jeho Macbeth tu zpočátku stojí jako člen policejního sboru na straně spravedlnosti, ale vydrží mu to jen do doby, než v něm zvítězí touha po moci. Kvůli ní se záhy mění na vraždící monstrum, které se nezastaví před ničím.
Pouhé odvyprávění notoricky známého příběhu dnešním jazykem Nesbømu nestačilo, proto si vymínil, že z předlohy vytáhne jen základní kostru. Kulisy se mění, motivy lidských činů zůstávají i po staletích stejné. Román se opírá o původní postavy i události, zasazuje je však do nových souvislostí. Ponechaná jména postav či citace z předlohy působí jako zamrkání na čtenáře, aby bylo jasné, že tady nejde o bezbožné vykrádání klasika, ale spíše snahu ukázat poselství příběhu v kontextu dnešního světa.

Určitě se ale Nesbø nezavděčí všem. První půlka knihy působí spíše jako dystopický příběh o bezútěšnosti světa, v němž vše spěje k tragickému konci. Žádná z postav není příliš sympatická, což čtenáři brání v tom, aby si k některé našel cestu. Puritány může zmodernizovaný Macbeth plný drog a špíny podsvětí od dalšího čtení odradit. Pokud se ale ve čtení dostanete až ke druhé půlce, kdy jsou již karty rozdány, a projeví se skutečné charaktery, závěr už si ujít nenecháte.

Nedostatky předlohy může často vyvážit kvalitní provedení audioknihy. Ta přichází současně s tištěnou verzí pod hlavičkou Nakladatelství Práh. O výrobu se postaral tým vydavatelství OneHotBook, u něhož doposud příběhy Joa Nesbøho také vycházely. Za mikrofon se pod režijním dohledem Petra Mančala usadil Václav Neužil. Ten ostatně nedávno načetl i Nesbøho Půlnoční slunce. Jeho podání potěší zejména ty, kdo mají rádi dynamické a živé čtení. Neužil často mění herecké polohy, vždy v souladu s tím, co postavám předepsal autor. Tu nasadí tón zpěvavý, jinde zase hluboký a klidný, nezalekne se ani ráčkování či úlisného vemlouvání. Všechny důležité postavy utkví posluchači svým projevem v paměti, nejvíce to však platí pro samotného antihrdinu Macbetha.
 

U něj se pouhým hlasem podařilo interpretovi zachytit celý složitý vývoj. Zpočátku sympatický a zdravě sebevědomý projev se postupně radikálně mění. Spolu s tím, jak opětovně upadá do závislosti na drogách a propadá šílenství, Macbethův hlas hrubne a vyjadřování těžkne. Stejně jako se mu rozmazává střízlivé vidění reality, ztrácí i jeho řeč pevné kontury a spolu s vědomím zamlžuje jeho slova háv šílenství. Pochmurná doprovodná hudba s dominantními kytarovými a klávesovými motivy příjemně doplňuje mluvený projev. Potěší rovněž čistý a vyvážený zvuk celé audioknihy, za který patří dík zvukařce Karolíně Škápíkové.

Nesbøho Macbeth je sice moderní thriller, Shakespearovu odkazu se však zcela nezpronevěřil. Zhoubná touha po moci, známá již z originálu, nosným motivem zůstává, je pouze zabalená do současného hávu. Možná si také myslíte, že tím, že se Nesbø musel držet originální šablony, přichází kniha o veškerý moment překvapení. Není tomu tak. Zkušený seveřan si našel dostatečně velký manévrovací prostor k tomu, aby dokázal posluchače ošálit a všechny karty vyložit na stůl až v závěru, v němž odhalí, kdo vyšel ze všech událostí jako skutečný vítěz. Za toho se ostatně může považovat i posluchač audioknihy, jemuž se orientovat ve spletitém ději pomáhá osobitý projev Václava Neužila.