Zpět

Jak pevná je nit rodičovského citu?

recenze, Ondřej Doubrava, 01.07.2019
Mimo dosah
Měly to být jen obyčejné bezstarostné prázdniny s dcerkou na argentinském venkově. Místo toho ale právě teď leží Amanda ve tmě. Společnost jí dělá záhadný chlapec David, který úsečně šeptá věty do jejího ucha. Vyžaduje, aby si vzpomněla na všechny důležité detaily, které zapříčinily to, že se v jeden moment porušila „záchranná vzdálenost“ mezi ní a dcerkou Ninou. Ten moment, kdy svou nejbližší duši můžete ochránit před všemi nebezpečími. Amanda tedy začne pátrat ve vzpomínkách. Ty ji zavedou nejen k Davidovi a jeho matce, ale i k děsivému tajemství, které obestírá celou vesnici. A malá Nina je zatím nezvěstná.
Samanta Schweblin, rodačka z Buenos Aires nyní žijící v Berlíně, se ve svém románu Mimo dosah, vycházejícím v českém překladu v nakladatelství Argo a zvukově ve vydavatelství Tympanum, pouští do žánru velmi komorního thrilleru. Samotná jeho dějová linka je tak přímočará, že i pouhé anotace z ní dokáží vyzradit mnohé. Ta oficiální, na webových stránkách Tympana je čestnou výjimkou, o to víc ale umí navnadit.

Interpretka Dana Černá má obdivuhodnou schopnost téměř jakýkoli text skutečně rozehrát a nepotřebuje k tomu ani partnera pro vícehlasou četbu. David v jejím podání má hlas hlubší, neskonale strohý, což dobře koresponduje s odkrývanými střípky jeho osudu. Vzpomínky hlavní hrdinky jsou zase doplněny sympatickou tenzí. Veškerá skrytá tajemství obsahují skličující Amandinu nejistotu. Dialog je to nerovný, Dana Černá jím ale proplouvá lehce.
 
 

Právě proto, že je jednání postav spíše odměřené a chladné a veškeré dění i napětí se vlastně odehrává výhradně prostřednictvím flashbacků, je hra s postavami naprosto na místě. V psané formě by mě Mimo dosah svým formátem dlouhé povídky, která je primárně dialogem, nejspíše tolik nebavilo. Audioknižní zpracování je tím případem, kdy zvolená interpretace v režii Tomáše Soldána předlohu obohacuje. Navíc se díky dobře zvolenému tempu může nahrávka zdát subjektivně mnohem kratší, než tři a půl hodiny.

Správnou atmosféru dotváří hojně používaná temně ambientní kulisa od stálého spolupracovníka vydavatelství, hudebníka Kittchena. Ve zvukových plochách lze zaslechnout abstraktní náznaky kroků, dechu, ba i respirátoru, které příběh koketující s hororem dokreslují naprosto skvěle.

Nutno pochválit i dobrou práci se stereem. Nikdy přesně nevíte, kdy a odkud se Davidův chladný, odměřený hlas zase ozve. Posluchače až napadne, že by díky komornosti námětu byl titul vhodný i pro zpracování v binaurálním zvuku, kdy by se sluchátky na uších mohl do Amandiných vzpomínek vstoupit téměř trojrozměrně. Třeba někdy příště.

Audiokniha Mimo dosah je svou délkou ideální k poslechu „na jeden zátah“, přičemž označit ji jako „jednohubku“ je vzhledem k jejímu serióznímu tónu nevhodné. Zvukové zpracování umí vtáhnout a uteče, jako když lusknete prsty. Pokud tedy přes léto nechcete vyhledávat poslechové maratony a spíše dáte přednost něčemu pro dopoledne či večer strávený s jemným mrazením v zádech, novinka od Tympana by vás neměla zklamat.