Pokud jsem zmínil slovo obohacující, tak to zejména ve významu odpočinku. Věřte, vím, o čem mluvím. Ač nejsem ve stejné situaci jako autor, sdílím alespoň tu zkušenost být čerstvým otcem-nováčkem. A řekl jsem si, že nastal ideální čas vzít do rukou sérii Deníčků moderního fotra. Naštěstí jsem to malinko odkládal, takže s příchodem zvukové verze Dovolené s moderním fotrem jsem nejen četbu dohnal, ale rozhodl se ke knihám dostat prostřednictvím audionahrávek. Při hlídání mrněte je ostatně poslech audioknih mnohem vhodnější – a současně dodávám i důležitou informaci: v podání Filipa Švarce mi většina zápisků moderního fotra přijde o řád vtipnější.
 
Poslouchat Deníčky moderního fotra, ať už první či druhý díl, znamená akceptovat větší než malou dávku nadsázky. Landsman se neštítí absurdit a momentů, které už jsou za hranou uvěřitelného. Na stranu druhou, jste-li v podobné situaci, nebo ji máte čerstvě za sebou, můžete i tyto „vyhrocené“ momenty do jisté míry překlopit na vlastní zkušenost. Landsman totiž i ony absurdity neustále napojuje na „reálie“, na skutečně prožité (nebo prostě skutečně možné), takže se nestane, že by některá z jeho kapitol poletovala někde ve vzduchu. Knize sice břitké a mnohdy vyhrocenější komentování života otce dodávají na vtipnosti, humor sám o sobě je živen ale už i tím, jak funkčně dokáže Landsman vybírat dílčí aspekty z růstu batolete a ze sžívání s ním.

Nebudu zastírat, že jsem se upřímně bavil, někdy opravdu moc, jindy trošku méně. A Filip Švarc, který má zkušenosti i s jinou žánrovou polohou, dodal chlapskému komentování patřičný nádech ironie, povzdechu a svým způsobem i naštvanosti. Zkrátka takových emocí, které rodičem mohou cloumat, pokud se rozhodne o svých radostech (čti strastech) s dítětem druhým něco říct.

Malá poznámka ke zvukovým předělům: Občas jsem poslouchal audioknihu po večerech se sluchátky v uších. Zatímco někdy hudební předěl byl utvořen jednoduchou skladbou tónů, jindy se stalo, že do toho vstoupilo i „zahihňání“ dítěte. Protože jsem něco takového nečekal, a protože horory s dětmi upřímně nesnáším, opravdu jsem se lekl. Takže dávejte pozor – většinou ten dětský smích přijde v tu nejméně očekávanou dobu...
 
Jestliže jsem se rozmlsal první dvojicí knih Deníčků moderního fotra (a tak nějak mám pocit, že bych druhý díl mohl označit ještě za povedenější), o to větší zklamání přišlo s dvojicí „polo-ženských“ knih. Jedná se o audioknihy Deníček moderního páru a Dovolená s moderním fotrem. Nejde vlastně úplně o pokračování v pravém slova smyslu, Landsman v nich pouze mění koncept, respektive rozvíjí látku. Zatímco u Moderního páru se vypravěči střídají, u Dovolené se pera „chopila žena Nataša”, takže se najednou zcela mění vyprávěcí perspektiva – a s ní i interpret. Mohl bych zde kritiku směřovat přímo na Janu Pidrmanovou, jejíž způsob četby působí až příliš vyumělkovaně, ale přijde mi, že jádro problému nevzniká zde, nýbrž v textu samotném.
 
Mé zklamání sice může vyvěrat z faktu, že obě knihy, a ta novější zvlášť, je odvyprávěna ústy ženy, a tedy najednou neumím tolik sdílet humor a způsob vidění, přesto si troufám tvrdit, že Dominik Landsman zkrátka vstoupil do role, která mu nesedí. Nevím, zda je či není dostatečně věrohodná, rozhodně ale pozbyla na břitkosti a humoru. Ona břitkost sice v knize je (či chce být), ale působí mnohem účelněji, mnohem více chtěně, postrádá lehkost s jakou k nám promlouval „moderní fotr“. A přesně takto bych mohl charakterizovat i načtení Janou Pidrmanovou: jako bychom neustále měli na talíři, že posloucháme humorné komentování života s neschopným partnerem/manželem, jako bychom v nejrůznějších okamžicích dostávali mnohem okatěji zprávu, zde je fór, zde se pousměj. Nebudu zastírat, že mě poslech notně nebavil, vlastně až unavoval. A proto je logické, že se těším, až Landsman vydá regulérní „trojku“ Deníčků moderního fotra a až knihu vydá OneHotBook s Filipem Švarcem v titulní roli.