Zpět

Přelomová kniha o myšlení

recenze, , 10.03.2019
Myšlení, rychlé a pomalé
„Převratná intelektuální událost… Kahnemanova práce je zlomovým milníkem ve způsobu, jakým jako lidé nahlížíme sami sebe.“ Už tento výňatek z recenze The New York Times v nás zákonitě vzbudí chuť si do rukou Kahnemanovu knihu Myšlení, rychlé a pomalé vzít. Vlastně... už ji nemusíme nikam brát. Lze si ji poslechnout.
…což může být velká výhoda, podíváme-li se na to, jaké místo Myšlení, rychlé a pomalé v knihovně zabírá. S tloušťkou dosahující přibližně 550 stran nejde o titul, který byste chtěli nosit v kabelce. A ačkoliv ji lze sehnat i coby e-book, dost možná právě ve zvukové verzi osloví i ty, kteří se k její četbě zatím neodhodlali. A odhodlat by se měli. Kahnemanův text je vskutku mimořádný a mít možnost hlouběji proniknout do fungování naší mysli je svým způsobem k nezaplacení.

S Kahnemanem jsem se potkal už tehdy, když jej Jan Melvil Publishing vydal v elektronické podobě. Četl jsem jeho knihu a měl i své slabé chvilky. Text vyžaduje soustředění: v podstatě, co strana, to nějaký sumář informací. Co naplat, že zajímavých a užitečných, hlava z nich šrotovala a potřebovala si v průběhu odpočinout. Vydržet a zvládnout Kahnemana se však vyplatí. Jeho obsáhlá monografie se soustředí (ve velké zkratce řečeno) na pochopení dvou ústředních způsobů našeho přemýšlení-jednání: jednoho, které jedná velmi intuitivně a druhého, které naopak racionálně vše zvažuje (a je tedy pomalejší). Jde o něco tak bytostně určujícího pro naše chování, že více to poznat znamená více poznat sebe.
 

S načtením si dal Jan Melvil Publishing načas, což je ale to dobře. Myšlení, rychlé a pomalé totiž přeskočilo tu úvodní fázi, kdy brněnské vydavatelství nemělo úplně šťastnou ruku při výběru interpretů, a dočkalo se Borka Kapitančika. Tento, již de facto dvorní, interpret „melviláckých“ monografií, opět nezklamal. Jeho barva a způsob mluvy se dobře hodí k „převyprávění“ Kahnemanových tezí a výzkumů. Kapitančik jim vtěluje větší živost (jako bychom poslouchali samotného Kahnemana), v mém případě se mu podařilo vzbudit ve mně ještě větší zájem a chuť pokračovat.

Jestliže jsem ale upozorňoval na náročnost textu co do soustředění, vězte, že právě toto může být jistým hendikepem audioknihy. Rozhodně nelze počítat s poslechem při činnostech, které si také berou nemalý díl vaší koncentrace. Zkoušel jsem různé aktivity, ale pozoroval jsem, jak mnoho mi toho uniká. Poslouchat Myšlení, rychlé a pomalé si zkrátka vyžaduje vaši „pomalost“. Buďto opravdu poslouchat a nic jiného nedělat, nebo si zvolit takovou činnost, kde je vaše mysl schopna vstřebávat více faktů a s nimi dále nakládat. Ostatně, nikde není psáno, že byste museli Kahnemanovu rozsáhlou práci zkonzumovat co nejrychleji. Dejte jí čas. Vyplatí se to.