Zpět

Kam staří nemůžou

recenze, , 11.9.2018
Na odpis
Čarovný svět ajťáků ze Silicon Valley může sice vlhčit sny nejednoho mladíka, jenž touží měnit svět k lepšímu, pod designově vyladěným krytem se však mohou skrývat velmi zákeřné nuly a jedničky.
Pokud jste někdy zavadili o seriál z produkce HBO, jehož titul nás do prostředí přímo přivádí (ano, jmenuje se Silicon Valley), pak pravděpodobně v kdovíjak načechraných iluzích o bohatství a dobrých úmyslech či rozumu technologických společností nežijete. A pokud jste nezkoumali tvůrčí zázemí seriálu, pak vězte, že mezi autory se nachází i Dan Lyons, takřka šedesátiletý novinář s praxí ve Forbesu či Newsweeku. Ten Dan Lyons, který nabalil (ještě pod neodtajněnou identitou) desetitisíce čtenářů blogových zápisků z Tajného života Steva Jobse. Ten Dan Lyons, který pro satiru nešel nikdy zrovna daleko. A tak se připravte, že při poslechu jeho knižní exkurze do světa jedné z IT firem, HubSpotu, se budete dobře bavit a v pravidelných intervalech také kroutit hlavou.
 

Na odpis je skvělá kniha – proč to takhle narovinu neříct. Lyons v sobě nezapře novináře, a tak formuluje i na fakta značně košaté odstavce a kapitoly vůči nám nemálo vstřícně. Umí udržet „napojení“ se svým čtenářem, a to aniž by musel fabulovat a umocňovat drama v událostech, jimiž coby padesátník v jedné z etap svého života procházel. Zkušenost, kterou nabral v HubSpotu, skýtá natolik dechberoucí materiál, že Lyons si může dovolit být méně bulvární a více odborný. Na odpis tak není nějaké plátkové čtivo pro ty z nás, co lační po drbech z domoviny Facebooku a podobných moderních zlatých dolů.

Uvědomil si to i režisér Jan Horáček a při vedení Vasila Fridricha výtečným způsobem namíchal své zkušenosti z nahrávek Deníků moderního fotra stejně jako biografie Elona Muska. Jde o kombinaci seriózní novinařiny (která ve finále jde dokonce až do velmi nepříjemných obav o zdraví či život rodiny autora knihy) s notnou dávkou uštěpačných komentářů vůči načančanému světu dvacátníků, kteří milují svou firmu. Fridrich má sice v něčem podobně mladistvou a ironizující práci s hlasem jako například Filip Švarc, doposud jsme jej ale mohli slyšet de facto jen ve vážných látkách – mimochodem, naprosto si mě získal hned zkraje své audioknižní kariéry, když načetl jinou literaturu faktu, Totální rauš.

Poslech Lyonsovy audioknihy představuje zážitek, kvůli němuž bych osobně doporučil právě zvukovou verzi před klasickou. Šmrnc Lyonsova jazyka v péči Horáčka a Fridricha získává na „hmatatelnosti“. Vše má spád, působí svěže, přesto velmi přehledně i ve chvílích, kdy se posluchač musí potkat s celou řadou informací či dokonce čísel a statistických údajů. Osobně jsem měl při poslechu pocit, že sedím s Lyonsem někde u kávy a on mi to (v češtině a hlasem Vasila Fridricha) vypráví. Nahrávka dosahuje sice téměř deseti hodin, ale já měl dojem, že jsme to zvládli za dvě cappuccina.