Zpět

Netuctový poslech

recenze, , 15.07.2020
Chyba
O čem to sakra celé vlastně bylo? Takové, nebo i maličko expresivnější výrazy mne po doposlechnutí audioknih často nenapadají. Poté, co jsem prostřednictvím románu Chyba Marka Šindelky vystoupil ze svého obvyklého kruhu klasických detektivek a thrillerů, se však podobné myšlenky draly na povrch víc a víc. Na rozdíl od nich se totiž v závěru vše do detailu nevysvětlilo, naopak otazníků spíše přibylo.
Vysvětlit, o co v příběhu jde, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V Šindelkově vyprávění celý svět pomalu ale jistě upadá do klimatické záhuby. Praha je sužována záplavami, jinak se však krajina spíše podobá vyprahlé poušti. Vedra jsou nesnesitelná, mnoho rostlinných i živočišných druhů už vyhynulo. Dříve běžné květiny patří dnes mezi nedostatkové zboží, kterého si sběratelé cení nadevše. Láska k rostlinám je v jejich případě spíše jistý druh posedlosti, šílenství. Hlavní protagonista příběhu, Kryštof, se stal pašerákem takových vzácných květin. Poslední, nejvzácnější kousek, však nemá komu předat – jeho kontakt byl zavražděn. Kryštofův strach o vlastní život vzrůstá spolu s tím, jak se o záhadné rostlině dozvídá víc a víc.

Marek Šindelka patří k nejtalentovanějším tuzemským autorům dneška. Předtím, než před dvanácti roky, ve svých třiadvaceti letech vydal svou prozaickou prvotinu Chyba, stihl získat prestižní Cenu Jiřího Ortena za svou básnickou sbírku Strychnin. A přestože je Chyba zvláštní směsí hororové kriminálky a ekologického poselství, klíčový prostor zde dostávají lyricko-dystopické popisy krajin, melancholických nálad postav a především jejich snění, které se mísí se skutečnými prožitky.
 

Současná podoba díla, která vznikla dvojím přepracováním původního textu, vyšla knižně u Odeonu. První vydání autor původně přepsal pro potřeby komiksu, aby se před rokem pustil do úprav znovu pro nového vydavatele. Výrazně proměněný příběh obohatila například dvojice vyšetřovatelů, která vrací čtenáře ze snivých, zamlžených obzorů hlavního hrdiny zpět do reality.

Přechod mezi dvěma vzájemně protichůdnými polohami textu byl při převádění Chyby do audioknižní podoby jistě velkou výzvou. Vydavatelství Témbr oslovilo režiséra Petra Gojdu, který při četbě vedl herce Jana Zadražila. Šlo o zajímavou volbu, protože podobné texty bychom v jeho dosavadní práci před mikrofonem jen stěží hledali. Zadražilova jiná, vážnější a pomalejší poloha, dala příběhu výraznou tvář. Čte klidně, místy možná až příliš lenivě, nikam nespěchá a jednotlivá slova jakoby nejprve převaluje na jazyku, než je vypustí z úst směrem k napjatým posluchačům. Zpočátku trochu váhá, jak si poradit s do textu propašovanými lyrickými pasážemi a básnickými postupy. To ale ve výsledku jen podporuje rozpoložení, v němž se nachází protagonista Kryštof. Také on se v nové situaci poněkud ztrácí, tápe při hledání cesty ven. Pro posluchače jsou však tyto pasáže přeci jen od zbylého textu odděleny zvláštním zvukovým efektem. Zážitek z poslechu Chyby je velmi intenzivní i díky hutné podkresové hudbě Tomáše Pernického, která se valí nad příběhem jako temná mračna, stahující se v něm nad zaplavovanou metropolí.

Bylo by chybou poslouchat audioknižní Chybu jen na půl ucha. Vyžaduje totiž koncentraci, klid na poslech a jistě i správné naladění posluchače. Z některých nedokončených motivů je znát, že autor se při přepisu původní knihy chtěl rozepsat ještě více, ale později svůj rozlet sám zkrotil. I tak je v ní ale podnětů k zamyšlení víc než dost. Drobné nuance nejlépe odhalí opakovaný poslech, který vás i díky Janu Zadražilovi rozhodně nebude nudit.