Zpět

NE prostě neexistuje

recenze, , 23.08.2017
Nikdy nedělej kompromis
O tom, že příručka pro mezilidskou komunikaci nemusí být jen nudnou složeninou rad a doporučení, vás přesvědčí Vossova kniha Nikdy nedělej kompromis. Je sice „kuchařkou vyjednávání“, ale notně intenzivní.
Vyjednávání představuje jednu z neustále přítomných „veličin“ našeho života – ať už se zaměříme na osobní rovinu, nebo tu pracovní. Nemusíme se totiž nutně ucházet o lepší místo či plat, chtít uzavřít výhodně novou smlouvu, nebo se nenechat napálit prodejcem. Bohatě stačí komunikace s vlastními dětmi. Možná některé z vás překvapí, že na každý z uvedených případů (a k nim připočtěte ještě desítky jiných), lze uplatnit de facto tentýž „vyjednávací model“. A třeba právě ten, který funguje, když se bezpečnostní složky státu snaží domluvit s únosci. Protože právě v této krizové variantě vyjednávání nepřipouští neúspěch...

Odkaz na vyjednávání s únosci nebyl použit náhodou. Pro autora knihy Nikdy nedělej kompromis byl totiž takový způsob komunikace dlouhá léta denním chlebem. Chris Voss se vypracoval do pozice hlavního vyjednávače FBI a i díky své více než dvacetileté praxi „vyhmátl“ postupy, o které se se čtenáři podělil. Přestože nemalou část jeho knihy zabírají konkrétní případy z jeho policejní praxe, je text veskrze použitelný v běžném životě – i v tom našem, v němž se nervy spojené s vyjednáváním s únosci a teroristy objevují pouze ve chvílích sledování americké kriminálky.

Už díky profesi autora a uváděným případům (příběhům) jde o knihu v oblasti osobního rozvoje či byznysu netradiční. Potkávají se v ní „kancelářské“ modelace s krutou realitou, kde se chyby neodpouštějí. Vyhrocenost propojení mezi Vossovou praxí a tím, nač ji aplikuje, vytváří zajímavé napětí a dynamiku uvnitř textu. O to citelněji však vynikne kontrast mezi obsahem a způsobem načtení.
 

Jan Melvil Publishing, nakladatelství, které do zvukové podoby převádí literaturu, kterou předtím vydalo tištěně a coby e-knihy, zvolilo nové jméno. Ne že by za výkonem Petra Hanáka stála nezkušenost, v kontextu audioknih od Melvila lze spíše vypozorovat režijní koncept, který sází přednostně na srozumitelnost načteného textu než na interpretaci vedené dramaturgickým záměrem. Ve výsledku si tak posluchač rozhodně nemůže stěžovat na nekvalitní zvukové zpracování. Artikulaci všichni, včetně Hanáka, zvládají výtečně. I výběr hlasů se zatím vždy setkal s tím, že barva či posazení působí na poslech docela sympaticky. Zatím jsem však nenabyl tak silného dojmu, až nyní, že právě interpret se zcela míjí s obsahem knihy – a samotným autorem.

Z Chrise Vosse (a to se nemusíme dívat na jeho fotografii) vyzařuje letitá zkušenost. Charisma, ale i tvrdost, prostě ona „ne-kompromisnost“. Petr Hanák, respektive jeho hlas, naopak vzbuzuje pocit začínajícího medika, který si čte učivo před zkouškou. A nejde jen o absenci práce s dynamikou čtení, ale už v samotné volbě tohoto hlasu. Řeknu to trochu neobratně – Melvil měl dát raději šanci „šedinám v hlasu“ na úkor ukázkové artikulace.

Pochopitelně, že výše uvedená nespokojenost může být docela dost dobře subjektivní. Přesto, zvláště v porovnání s jinou literaturou faktu (Astronautův průvodce životem na Zemi, Totální rauš, Krvavé země...), si troufám tvrdit, že by v nakladatelství Jan Melvil Publishing mohli výběr a vedení interpretů více skloubit s textem knih – s jejich stylistikou, s cílovou skupinou, s autory původních předloh.