Zpět

Raději zůstat s perem

recenze, , 08.02.2019
Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy
Martin C. Putna patří mezi výrazné osobnosti české literární historie a kritiky. Zvláštní pozornost si zaslouží i jeho osobitý a působivý triptych Obrazů. Po dvojici pohledů na kulturní dějiny americké a ruské religiozity se Putna podíval i na Obrazy kulturních dějin Střední Evropy. A právě ty vydavatelství Vyšehrad vydalo i coby audioknihu.
Už jsem si zde kdysi ve spojitosti s cestopisy Ladislava Zibury posteskl, nyní musím znovu – číst svůj vlastní text může bohužel vést k oslabení jeho účinků. To, že někdo vládne perem neznamená, že vládne i svým hlasem tak, aby posluchač chtěl poslouchat. V případě Putny mne toto varování dostihlo hned v prvních minutách audioknihy. Co naplat, že jsou Obrazy kulturních dějin Střední Evropy podnětným textem, když jejich autor svou interpretací ztěžuje posluchačům jejich vnímání.
 

Abych vysvětlil. Zatímco tehdy Ziburu spíše „poškodilo“ sevření „rozhlasové“ formy a vlastního stylu, kdy najednou vtip už nevyznívá vtipně, u Putny dochází ke zvláštnímu posunu žánru. Kniha, kterou čte, rozhodně nepředstavuje žádné snadné sousto. Očekává znalost historie a ochotu se i na leckteré dějinné pochody podívat z jiného úhlu pohledu (a také vybočit ze zažitých komfortních zón). Cílovou skupinou jsou tedy spíše studenti historie, nebo lidé, kteří se o ni seriózně zajímají. Chtělo by se mi použít pojmu intelektuálové, ale budu s tím opatrný. Tak či onak, Putna čte svůj hutný text způsobem, který navozuje dojem, že jsme někde na besídce Jára Cimrman Revival. Jako by se snad teze knihy měly stát pouze intertextovým odkazem, někdy dokonce podkladem pro mystifikaci až parodii. Putna chvílemi vypráví pohádku, chvílemi na nás pomrkává. Což o to, možná by se díky takovému netradičnímu způsobu čtení mohlo dát snadněji vypořádat se všemi těmi fakty, jenže to by nás nemohl Putna dostat až za hranici – tedy do prostoru, kdy už nejde o zatraktivnění přednesu, ale expresi, která ruší.

Vážně jsem se snažil poslechu opakovaně dát šanci. Soustředit se na text a tak nějak chápat, že Martin C. Putna zkrátka sám sebe asi nebere tolik vážně a hodlá nám kulturní dějiny podat přívětivě. Jenže nepřesvědčil mě. Působí spíše jako výsměch vůči sama sobě a v neposlední řadě devastuje text, který se horko těžko dostává v mysli ke zpracování. A to je velká škoda.

Většinou mám ve zvyku při svých recenzích dodat, že jsem rád, že danou knihu jsem (i) slyšel. Zde toto rozhodně neplatí. Obrazy kulturních dějin Střední Evropy si zaslouží být (jen) čteny.