Zpět

Postskripta Ani Geislerové

recenze, , 23.2.2016
P.S.
Koncem loňského listopadu vydala nakladatelství Ikar a Supraphon současně knižní a zvukovou podobu deníkových zápisků populární filmové herečky Ani Geislerové. P.S. jako jedno z mála českých literárních děl nabízí čtenářům a posluchačům již od počátku možnost volby. Dva formáty, každý s jinou přidanou hodnotou: papírová kniha upoutá nápaditou grafickou úpravou, audiokniha zase autorskou interpretací. Oba ale mají společný kvalitní obsah, kterým známá herečka možná leckoho překvapí.
Aňa Geislerová není v kategorii mluveného slova žádným nováčkem, vždyť její spolupráce se Supraphonem čítá už několik vydařených titulů. Jmenujme alespoň nedávno vydaný komplet Pohádek pro neposlušné děti nebo starší sbírku Ivana Magora Jirouse Povídá šmudle ťululum. Interpretace Ani Geislerové je v obou těchto audioknihách natolik osobitá, že přestože lze herečce vyčíst řadu prohřešků proti pravidlům uměleckého přednesu, funguje spojení jejího hlasu s podobnými texty velmi dobře.

Nejinak je tomu pochopitelně i v případě jejího vlastního literárního debutu – souboru sloupků publikovaných v rozmezí několika let na stránkách magazínu Elle. V knižním souboru se staly těsně před Vánoci i po nich prodejním hitem, audiokniha byla v prosinci podle statistiky Asociace vydavatelů audioknih nejprodávanějším titulem na fyzických nosičích. Potěšující na tomto faktu je, že se tak nestalo jen díky kvalitní propagaci, při níž se novince snad nedalo uniknout, ale i proto, že se Geislerová ukázala jako velmi schopná literární autorka.

P.S. nejsou memoáry, přesto se však čtenář a posluchač dozví o jejich autorce mnohé. Geislerová se nestaví do role filmové star, nepíše prvoplánově o svých kolezích ani hereckém životě. Odkrývá se jako dcera, sestra, manželka a matka, jako žena s všedními starostmi a běžnými problémy. Její texty jsou humorné i melancholické, závažné i lehkomyslné, osudové i nahodilé, sebejisté i pochybovačné. Čerpají z autorčina dětství i z aktuální doby. Všechny mají společný nadhled a humor, kterým se celebrita velmi přirozeně přibližuje běžným smrtelníkům.
 

Jak už jsem napsal, vedle literárního obsahu je knižní podoba P.S. obdařena nepřehlédnutelnou grafikou – ilustracemi Aniny sestry Lely, kterých se čtenářům dostává v opravdu hojné míře. O tento typický prvek je bohužel posluchač ochuzen. Čtyř a půl hodinovou nahrávkou koupí v typické supraphonské papírové kapsičce s jedním mp3 CD a bez jakéhokoliv bookletu. I když grafická úprava samozřejmě ilustrace Lely Geislerové využívá, je audioknižní balení jen jakýmsi chudičkým příbuzným. Bylo by bezesporu zajímavé, i když samozřejmě nákladné, kdyby měly obě verze tak vyvedenou a bohatou vizáž.
 
P.S. Na druhou stranu jsou ovšem čtenáři ochuzeni o těsnější kontakt s autorkou, která k posluchačům promlouvá přímo do ucha.

P.P.S. A taky o původní hudbu Romana Holého.

P.P.P.S. A vůbec. Ať si každý koupí i knihu i audioknihu.