Eduard Fiker patřil spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem k zakladatelům detektivního žánru u nás. Několik jeho románů bylo zfilmováno a podle Fantoma operety vznikl dokonce stejnojmenný televizní seriál. Jeho románová předloha je vlastně závěrečnou částí volné pětidílné série s Ludvíkem a Lolou, přičemž Paklíč je dílem úvodním. Fiker v těchto příbězích parodoval nejen žánr detektivek jako takový, ale především sebe sama jako jejich autora. Jeho skutečná žena, jíž je kniha věnována, se mimochodem jmenovala rovněž Lola. Podobně jméno Ludva Láce v sobě neslo ukryté jméno Fikerova literárního vzoru, Edgara Wallace.

Paklíč není klasická detektivka, což mu dává tu výhodu, že oproti seriózně míněným pokusům některých Fikerových souputníků nepůsobí prostě až naivně. Autorův jazyk je bohatý, Fiker svou knihu protkal nejrůznějšími slovními hříčkami i komickými situacemi, díky čemuž se Paklíči vcelku podařilo zestárnout a přitom zcela nezastarat. Postupem času si posluchač oblíbí oba hlavní hrdiny, ne nepodobné Tommymu a Pentličce Agathy Christie, čemuž napomáhá i skvělé načrtnutí jejich charakterů, které posluchače baví, i když kniha byla vydána již v roce 1941.
 
Na rozdíl od filmu, kde si Ludvu zahrál Oldřich Nový, audioknižní Paklíč celý leží na bedrech jediného interpreta, Václava Knopa. Tento zkušený herec s nezaměnitelným hlasem se ukázal být skvělou volbou. Zpočátku je hlavním důvodem proč pomalejší rozjezd knihy poslouchat právě jeho přednes. Naštěstí však brzy autor nabere tempo a srovná se s úrovní čtení, čímž dokonale posluchače naladí na vlnu prvorepublikové nostalgie, která nehledě na rok vzniku, z knihy čiší. Bezstarostnost a lehkost, s jakou je Paklíč psán, dokáže pobavit i po letech, pokud jej posloucháte s nadhledem a nečekáte typickou detektivku, ale spíše něco ve stylu Muže se psem od Zdeňka Jirotky. Stejně svěží je i projev Václava Knopa, který modulací svého hlasu podtrhuje Fikerův humor, aniž by se jen malinko přiblížil přehrávání či se pouštěl do příliš divokých poloh. Takové psí kusy ke svému herectví nepotřebuje, a přesto jeho četba zní živě a poutavě.

Ke cti slouží vydavatelství Tebenas nejen čistota zvuku nahrávky, ale především použití původních hudebních předělů od hudebníka Ravena. Ty se netypicky jako poslední stopa audioknihy objevují spojené v kompletní píseň, kterou možná už nadbytečně nazpíval sám její autor – jako krátké instrumentální úryvky působí melodické a zvukově bohaté předěly lépe. Svou inspirací v meziválečných písních souzní s textem románové předlohy a pomáhají vytvořit pozoruhodně kompaktní celek. Snad i díky tomuto počinu zůstane jméno Eduarda Fikera v povědomí.