Pan Smraďoch
Britský scenárista a úspěšný autor dětských knížek David Walliams se zapsal do povědomí čtenářů především svým nevšedním sarkastickým a bizarním humorem. K vystavění svých originálních titulů často volí jednoduchý klíč – hluboce lidský příběh spojí se závažným tématem, společností označovaným za kontroverzní či problematické, ze kterého dále vytvoří proti sobě dva zcela odlišné typy postav z řad dospělých a do spleti charakterů přimíchá dětského hrdinu, který si s tím vším neví rady. Po celou dobu se staví do pozice střízlivého pozorovatele a postupně předkládá miniaturní vodítka tak, aby v závěru vše do sebe zapadalo a přitom nechyběl moment překvapení nenápadně obsahující i didaktickou složku určenou jak dětem, tak i jejich rodičům. Zářivým příkladem Walliamsova oceňovaného stylu je i Pan Smraďoch.
Život dvanáctileté Chloe nebyl nic moc. Neměla žádné kamarádky, ve škole se jí všichni kvůli tloušťce posmívali a doma? Tam to bylo snad ještě horší... Pokud na ni mladší sestra nežalovala, byla po všemožných kroužcích, matka, věčně sedící na pohovce a hodinu oždibující jednu tenounkou peprmintovou čokoládku, se zajímala o to, jak by rodina měla být co nejvíce nóbl a mluvila jen o nejdůležitějších otázkách země nebo o rodině britské královny. Jediné, co ji zaměstnávalo, byla vlastní kandidatura do parlamentu. V tátovi sice Chloe jakéhosi spojence našla, ale co to bylo platné, když se neuměl své manželce vzepřít... Není proto divu, že se dívka cítila odstrčeně a osaměle. Tak ráda by někomu vypověděla, co ji trápí. Až jednou si dodala odvahy a seznámila se s příšerně zapáchajícím bezdomovcem a s jeho smradlavým psem. Proč ten člověk vlastně žije na ulici, kdy se naposledy koupal, zná vůbec mýdlo a vodu, kým byl dříve a jaký neuvěřitelný kolotoč plný nevšedních zážitků a veselých situací se ze setkání nakonec roztočí? O tom všem povypráví Jiří Lábus.
Od vydavatelství
Tympanum se v žádném případě nejednalo o náhodnou volbu.
Jiří Lábus už jednou díky Walliamsově
Babičce drsňačce předvedl, že mu tento typ literatury dokonale sedí a nezklamal ani v
Panu Smraďochovi. S důkladností jemu vlastní pracuje s textem, do přednesu bez váhání promítá své letité zkušenosti s prací pro děti a pochopitelně nezapomíná četbu obohatit škálou různých hlasů pro všechny zúčastněné postavy. Jestliže se tedy nedá interpretovi nic vytknout, má audiokniha vůbec nějaké nedostatky?
Zvláštní úlohu tentokrát sehrává hudební složka. Bývá dobrou tradicí kapitoly od sebe oddělit alespoň drobnou skladbou, režisér
Pana Smraďocha se ale rozhodl pro netradiční pojetí. Na konci kapitoly, tedy v místě, kde by měla zaznít hudba, nechal vložit několik vteřin naprostého ticha. Následující track pak začíná nejprve názvem další části a až po něm zaznívá hudební předěl. Tento způsob bohužel významně narušuje celkovou dynamiku vyprávění a pro příště by bylo lépe přidržet se osvědčených postupů.
Tento nedostatek však určitě posluchače neodradí.
Pan Smraďoch s Jiřím Lábusem mají ambici zaujmout nejen děti, ale i jejich rodiče a přitom zaručují horu legrace i poučení, že každý člověk, i ten smradlavý bezdomovec na ulici, má svůj příběh.