Zpět

Historie nejen vynálezců a vynálezů zábavně

recenze, , 18.11.2015
Po kom se jmenují...
Bugatka, mansarda, nikotin nebo sendvič. Na první pohled běžná a ničím zvláštní slova, nad kterými se ani nepozastavíme. Málokdo by řekl, kolik zajímavých příběhů se dozvíme, když odkryjeme tajemství jejich vzniku.
Některá z běžně používaných pojmenování vznikla pozoruhodným způsobem, a i když už často zobecněla, označovala původně konkrétní výrobek nebo vynález. V nové knize Po kom se jmenují... odkrývá její autorka Jitka Škápíková spolu s dramaturgem Danem Moravcem a redaktorem Janem Hergetem příběhy vzniku šesti desítek takových slov, jejichž historie stojí za bližší prozkoumání. Společným jmenovatelem je fakt, že dané pojmy získaly názvy podle jmen svých vynálezců či objevitelů. Odborně se takto vzniklým slovům říká eponyma. Kromě výše uvedených jich autorka pro vydání zpracovala ještě více než pět desítek.

A proč se na místě zaměřeném na recenze audioknih zabýváme papírovou knihou? Důvodů je hned několik. Tím prvním je skutečnost, že autorka a režisérka Jitka Škápíková stvořila tento cyklus nejdříve za účelem vysílání na vlnách Českého rozhlasu, kde se spolu s dvěma výše uvedenými kolegy ujala také interpretace. Druhým a možná i zásadnějším důvodem je přítomnost zvukové podoby, která na CD tvoří přílohu tištěné knihy.

Formát krátkých populárně naučných pořadů rozhodně není v prostředí rozhlasového vysílání nový a to ani pro Jitku Škápíkovou. Ta se kromě rubriky Slovo nad zlato, která v sobě zahrnuje i řady Když se řekne... a  Po kom se jmenují... pustila například do projektu Děsdějepis, který v podobném stylu přináší školákům seznámení s dramatickými kapitolami z českých i světových dějin, které se obvykle v hodinách dějepisu ve škole neučí. Po kom se jmenují... cílí výběrem hesel na všechny věkové kategorie, grafickým zpracováním i zvukovým podáním se pak snaží zaujmout především mladší generaci. Ta ocení u knihy příjemný formát A5 naležato, se kterým jdou ruku v ruce i hravé kresby Valerie Brůnové. Grafická podoba spolu s dostatečně velkými písmeny napomáhá čitelnosti a přehlednosti tak, aby knížka nepůsobila jako nudný slovníček pojmů s příliš encyklopedickými dlouhými texty. Ilustrace doplňující některé zmíněné informace odlehčují i vážnější momenty a spolu s komiksovými bublinami jistě přiblíží knihu právě mladší generaci. Tomu napovídá i zvolená forma jazyka s hovorovými výrazy a odlehčenými replikami historických postav.

Co se týče audioverze knihy, zde se série krátkých povídání nese v zábavném duchu, který si neklade za cíl podat vyčerpávající výčet dat a letopočtů, ale pomocí historek a méně známých příběhů osobností poutavě seznámit posluchače s osudy lidí, jejichž jména se časem přenesla i na určité výrobky nebo jevy. Protože se zde setkáme hned s trojicí interpretů, podařilo se Jitce Škápíkové dodat cyklu ráz pětiminutových dramatizovaných četeb. Hudební doprovod či zvukový podkres se vyskytují sice nenápadně, zřetelně odlišují jednotlivé stopy nebo decentně podkreslují určité pasáže, přesto pozornému posluchači neujde, že jde o motivy různé, odpovídající časově či geograficky danému pojmu. I když je tak většina posluchačů zaujatá výkladem původu slov možná někdy nepostřehne, rozhodně si s jejich výběrem dali tvůrci práci.

Samotné výkony interpretů se pak pohybují na pomezí nenáročného podání základních faktů se snahou opět upoutat pozornost posluchače různým dávkováním dramatického ztvárnění. Začněme popořádku: Jitka Škápíková nestojí za mikrofonem poprvé a ukazuje, že se kromě režie může ujmout interpretace v pořadech nesoucích se v podobném duchu, čte svižně a příjemným tempem. Oproti tomu Jan Herget sice zkouší zabrousit do oblasti rozhlasového herectví a z celé trojice svou dynamickou interpretací zaujme posluchače ze všech interpretů nejvíce. Na druhou stranu však v mnoha momentech sklouzává až k přehrávání a zbytečně tlačí na pilu. Někdy také příliš spěchá, což může být dáno snahou vše vměstnat do omezeného času. Dan Moravec pak přílišné herecké ambice nemá a jeho civilní projev působí místy spíše nenápadně, svou roli však plní dobře. Jelikož však jde o původní audioknihu, ale primárně o rozhlasový pořad, kde se počítá spíše s účastí moderátorů než profesionálních herců, lze v tomto ohledu na Po kom se jmenují...  pohlížet shovívavější optikou. Konečný verdikt o tom, zda je daná forma zpracování vzhledem ke krátké stopáži adekvátní si však musí vynést každý posluchač sám.
Jitce Škápíkové se podařilo zajímavá zákoutí historie poodhalit širšímu posluchačskému publiku poutavou formou. Zvolená koncepce knihy a zvukové přílohy na CD z dílny Radioservisu je příkladnou ukázkou toho, jakou formou by se mohly podobné projekty dostávat i v budoucnu mezi příznivce nejen mluveného slova. Z šesti desítek příběhů lidí, podle nichž nazýváme určité věci nebo jevy, si vybere snad každý. Některé z nich budou vhodné zejména pro starší, jiné, spolu s grafickou úpravou knihy, zase zaujmou i ty mladší. O tom, zda se podobně dočkáme i vydání dalších pořadů rozhlasu a zda to bude opět podobně vhodnou kombinací formátů, rozhodne možná i zájem právě o novinkovou publikaci Po kom se jmenují...