Na ploše dvou a čtvrt hodin ožívá jeho nezaměnitelnými hlasy příběh o chudém Valachovi Jiřím Raškovi, kterého píle a houževnatost dovedla takřka z ničeho až na zasloužené stupně vítězství. Ota Pavel vypráví Raškův příběh strhujícím způsobem, poetiku mísí s prvky sportovní reportáže, takže přestože zasvěcený posluchač ví, jak vše dopadlo, do poslední chvíle Raškovi fandí a doufá, že na vysněnou zlatou medaili dosáhne.
 
Sugestivní autorův text podtrhuje špičková interpretace. Ukazuje se, že se Kaiser nenašel pouze v Hrabalovi či Haškovi, ale že mu stejně dobře svědčí i Ota Pavel. Jeho projev je naprosto jistý, až láskyplný, dovede se plně vžít do povahy textu. Objeví-li se na scéně bizarní figurka, neváhá jí propůjčit nový hlas ze svého bohatého rejstříku.

Velmi nápaditým obohacením četby jsou pak autentické záběry z Olympijských her 1968 a vzpomínky samotného Rašky, umožňující posluchačům poznat i jeho hlas. Nahrávku rámuje decentní klavírní hudba Jana Trojana.

Byť se nejedná o překlopení kompletní Pavlovy knihy do zvukové podoby, je třeba zdůraznit, že podstatná většina textu zazní a četba je ucelená. Rozhodně ucelenější než starší osmdesátiminutová dramatizace z roku 2011, kterou režisér Jan Jiráň obsadil skvělými herci. Ta rovněž vypráví komplexní příběh, některé nutné škrty ovšem způsobily, že určité věci zůstaly nedořečeny. Její předností je ale obsazení – Josef Somr, Simona Stašová, Petr Vacek, zpěvák a herec Michal Malátný jako rozhlasový reportér, Michal Pavlata nebo Jiří Lábus. Je to vlastně paradox, že známá dvojice Kaiser-Lábus má co do činění se stejnou Pohádkou o Raškovi, byť každý v jiné nahrávce. Možná už jenom proto je zkuste porovnat.