Zpět

Stále poutavý Rüberzahl

recenze, , 28.4.2015
Pohádky z Krakonošovy zahrádky
Pojďte, vypravíme se spolu na audiocestu po krkonošských horách, kterým od nepaměti vládl mocný Krakonoš. Na naší pouti nás čeká celkem sedm zastavení.
Začínáme základními pohádkovými informacemi o Krkonoších v podání pana Josefa Somra. S tím dále postupujeme do krčmy za jedním podivným horákem, od něhož si poslechneme poudačku v krkonošském nářečí o tom, jak přišel ke své mlynářské čapce. Z hospody se pak dostáváme do vísky Harrachov, kde už u Čertovy skály čeká Ota Jirák, aby nás seznámil s tím, jak Krakonoš zatočil s pekelníky.

Po krátké přestávce pokračujeme za Pavlem Zedníčkem a jeho vlkem. Ne, nemusíte se bát, jeho vlk je hodný a dokonce zachránil jednomu dědovi život. Mezitím nás dohonil Josef Somr s dalším příběhem, tentokrát o jednom propuštěném skláři a Krakonošově pokladu. Pokud trávíte filipojakubskou noc pálením čarodějnic, pak si určitě nenechte ujít vyprávění Oty Jiráka, v němž se dozvíte, jak s nimi vládce hor vyběhl. Naši cestu zakončíme v Jilemnici s Karlem Hlušičkou a jeho hrůzostrašnými historkami o čaroději Vejrychovi.

Autorům zvukového disku Pohádky z Krakonošovy zahrádky, Radku a Antonínu Adamcovým, se podařilo navázat na poudačky Marie Kubátové či na slavné Krkonošské pohádky s hajným, Ančí a Kubou Boženy Šimkové. I v jejich textu jsou Krkonoše popisovány s láskou a porozuměním, nechybí moudrost a poučení. Mocný vládce hor zde rovněž napravuje nepravosti a zastává se chudých lidí, kterým ublížila vrchnost. Vzhledem k zacílení je ale za diskutabilní možno označit užití lidové obhroublosti: „baba se podrbala na perdeli a poudá...“ Nelze pochybovat o tom, že podobné výrazy se v Krkonoších používaly, nicméně je např. u výše zmíněných autorek v dílech pro děti nenajdeme.

Tak, jak tomu bylo u Veselých mašinek, i tentokrát se vydavatelství GMP rozhodlo zbavit vypravěče nádechů, naštěstí však nebylo natolik důkladné, aby vystříhalo všechny. Absence dýchání se nejvíce podepsala na intepretaci Josefa Somra a Pavla Zedníčka. Postavíme-li vedle sebe výkony všech čtyř herců, pak projev pana Zedníčka za ostatními značně pokulhává – z jeho hlasu můžeme vyčíst únavu a snad i nezájem. Je to zvláštní, neboť z Pohádek o mašinkách či z příběhů Pata a Mata, které namluvil, je na první poslech jasný naprostý opak. K nejpodařenějším lze zařadit pohádky v podání Oty Jiráka – jeho bohaté zkušenosti s tvorbou pro děti jsou zde opravdu mistrovsky využity.

V nahrávce bylo použito velké množství zvukových efektů. Postavy vstupují do krčem, ocitají se v přírodě, u řeky nebo na louce. Různým místům jsou občas přizpůsobeny i zvukově vyjádřené přímé řeči, ne vždy se ovšem jedná o autentické ruchy. Sklářský mistr Borůvka například má jít po prašné cestě, zvuk jeho kroků ovšem odpovídá cestě štěrkové. Navíc prochází z levého kanálu do pravého, posluchač tedy očekává, že otevře dveře z pravé strany, on však stiskne kliku uprostřed. Jindy zase interpret sdělí, že „pomalými kroky došel k sedadlu a sedl si“, boty ovšem klapou rychle. Podobných nepřesností je v Pohádkách z Krakonošovy zahrádky celá řada a většinou se jedná o zbytečné kopírování vypravěčových informací. Pro lepší zážitek by bylo lepší omezit je jen na naprosté minimum a ponechat je kupříkladu jen u promluv pohádkových bytostí.

Nadmíra zvukových efektů je tu ke všemu použita na úkor hudební složky – temná a zároveň veselá melodie celé CD pouze zahajuje, dále se ale objevuje už jen jeden předěl a minimální počet podkresů. Posluchač zajisté bude postrádat alespoň kratičkou závěrečnou melodii – kompaktní disk ukončuje pouze vypravěč.

Jestli vám ale nevadí téměř filmové nahlížení na audioknihu a dáváte přednost kvalitnímu textu, pak vás titul určitě nezklame.