Zpět

Moderně zakroucená čtvrť

recenze, , 24.07.2018
Prašina
Legendární Stínadla inspirovala české autory knih pro mládež už několikrát. Jaroslav Velinský a Josef Červinka napsali každý ještě před vydáním Tajemství velkého Vonta své vlastní pokračování dobrodružství Rychlých šípů, Václav Levý si tajemnou čtvrť jen vypůjčil ve svém vyprávění do ní zasadil současné chlapce a dívky. Zcela nové prostředí, kterému jsou ale Stínadla inspirací, přinesl v letošním roce Vojtěch Matocha. Jeho Prašina je podobně jako Foglarova čtvrť záhadným místem plným tajemných dvorků, průchodů a plácků. Přesto je jiná.
Zatímco se Matochovi předchůdci drželi v mantinelech žánru, Prašina jde vlastní cestou. Její napínavé dobrodružství se kroutí stejně jako křivolaké uličky – chvílemi připomíná detektivku, náhle se změní ve sci-fi, milostnou story či v děsivý horor. Motanice však není dortem pejska a kočičky, vše má pevný řád a logickou posloupnost. Další jinakostí je i způsob odhalování – kluci z Rychlých šípů po záhadách cíleně pátrali, Matochova tříčlenná parta se k tajemstvím dostává náhodou a je vlastně nechtíc vtažena do víru událostí.

Jednotlivé kapitoly jsou naplněny akcí a je znát, že je Matocha při psaní četl nahlas. Chtěl, dle vlastních slov, aby vynikly v mluvené řeči a byly vhodné i pro hlasité čtení. Takto připravená půda se ukázala ideálním materiálem pro audioknihu. Tu přichystala pro vydavatelství Tympanum režisérka Alexandra Bauerová se zvukařem Jiřím Pochvalovským, hudebním skladatelem Mariem Buzzim a hercem Matoušem Rumlem.
 

Matouš Ruml se dětské produkci věnuje často a s každým novým titulem si je jistější, což se naplno projevilo právě v Prašině. Bezchybnou artikulaci doprovází vyvážený temporytmus – ve vypjatých situacích se tok slov zrychluje, stává se naléhavým rozechvělým a nervózním. Modulace slouží k rozlišení aktérů – děda hovoří rozvážně stařeckým a roztřeseně přiškrceným hlasem, děti mluví rychleji a intonačně jsou jemně naznačeny, dospělí odpovídají předepsané charakteristice. Svižné střídání postav dodává dialogům spád, přímé řeči jsou od ostatního textu přehledně odděleny drobnějšími pomlkami. Znepokojující vyprávění nutí konzumenty díla po skončení kapitoly v poslechu stále pokračovat. 

S vrstevnatou předlohou souzní i hudba, která se nebojí experimentovat. Tematicky se plíží, prchá přelétáním z kanálu do kanálu, ozývají se v ní hrůzu nahánějící skřeky, nejistě se potácí. Elektronické tóny odrážejí oblíbené hudební styly – tuc tuc se neočekávaně konvertuje mezi rytmy, se šokem se zbrzďuje nebo nabírá na obrátkách. 

Prašina Vojtěcha Matochy nepředstavuje návrat k romantickým Jestřábovým knihám, naopak, je moderním a poutavým příběhem pro současnou mládež. Hlavní hrdinové nejsou až nepřirozeně vzornými hochy, jakými byli ti z Rychlých šípů. Matocha nementoruje a totéž nedělá ani Matouš Ruml. Interpretova barva hlasu vytváří pocit, že příběh vypráví kluk stejného věku, jako jsou jeho posluchači.

Vojtěch Matocha už připravuje druhou část. Doufejme, že vydavatelství Tympanum nezůstane s audioknižní verzí pozadu.