Zpět

Aby to (ne)bylo moc trapné

recenze, , 22.02.2019
Šimek & Sobota (komplet 1977–1983)
Vydavatelství Supraphon vypustilo do světa obsáhlou kolekci Šimek & Sobota: Komplet 1977-1983 s podtitulem Klasika a objevy. Na deseti CD se nachází téměř 13 hodin zábavy, která má však natolik specifický rukopis, že mnozí posluchači komplet dost možná ocení jen pro jeho historický/archivní potenciál.
Po obsáhlé archivní práci, která vyvrcholila vydáním kompletu Miroslava Horníčka jsme se dočkali dalšího velkého díla. Supraphon pokračuje v mapování humoru, jehož představitelem byl Miloslav Šimek. Nejprve vydáním kolekce Šimek & Grossmann: Komplet 1966-1971, následně pak Šimek & Sobota & Nárožný: Komplet 1971-1977, která mapuje další kapitolu Šimkova působení. Nyní, když máme třetí díl do skládanky, lze ještě lépe nahlédnout nejen do typu humoru Miloslava Šimka (a jeho variability s ohledem na herecké partnery), ale i do podhoubí českého humoru vůbec. Jak se (nejen na Šimkově kariéře) ukazuje, právě ten totiž s konfrontací dvou rozdílných figur pracuje více než dost.

Nejnovější komplet se částečně překrývá s tím předchozím. Ne snad nahrávkami, ale jednotlivými typy, figurami, neboť v minulé i aktuální kolekci vystupuje vedle Šimka také Petr Nárožný a Luděk Sobota. Jak ale při poslechu postupujeme dál, přichází Sobotova angažovanost více a více ke slovu. A tím se pochopitelně mění i charakter humoru. Tam, kde byla dvojice Šimek-Grossmann absurdně intelektuální a Petr Nárožný rozpustile seriózní, vnesl Sobota svou zmateností do scének a dialogů jistou dávku anarchie. Jeho provokativní drzost, kterou umí rozbít vše, i logickou stavbu věty, se mísí se sympatickou nešikovností, našemu národu tak milou. Vždyť outsider bývá často českým hrdinou.
 

Rozličné kousky, které seřadili Jan Richter, Lukáš Sýkora, Jakub Kamberský a Oldřich Zámostný ukazují, jak se Miloslav Šimek svému novému partnerovi přizpůsobil. Ne snad, že by zcela rezignoval na svou „mentorskou uměřenost“, přesto se ve vleku Sobotova bláznovství musel stát více šaškem. Proměnu ustál vesměs dobře, nicméně i tato kolekce dokazuje, že některé scénky balancují nejen na hraně trapnosti, ale i únosnosti. Zatímco trapnost programově vyvěrá ze Sobotovy komické strategie, s únosností musí posluchač někdy bojovat spíše kvůli zbytečně se opakujícím motivům, a tedy také kvůli délce scének. A ačkoliv toto bude spíše věcí osobního vkusu, za retardující v této kolekci považuji i hudební vstupy, jakkoliv patřily k programům s komediálními čísly. 

Vracím se tedy na začátek: kolekce Šimek & Sobota: Komplet 1977-1983 vám může přinést hodiny dobré/skvělé zábavy. Občas můžete mít malinko pocit studu za aktéry. A někdy... někdy si spíš řeknete, že je nahrávka důležitá jen proto, že zkrátka patří do historie, a je dobře, že ji máme takto zachycenou.