Zpět

Historie (ne)známé vily

recenze, , 17.06.2019
Skleněný pokoj
Román Simona Mawera Skleněný pokoj, pro jehož fiktivní příběh posloužila jako inspirace brněnská vila Tugendhat, zarezonoval v našich kulturních kruzích po svém vydání v roce 2009 hned několikrát. Rok po českém překladu vznikla v brněnském rozhlase třináctidílná četba na pokračování v podání Ondřeje Mikuláška. O pět let později se v Městském divadle Brno uskutečnila premiéra dramatizace, jejímž autorem a režisérem je Stanislav Moša. V roce 2019 měla premiéru vizuálně sice zajímavá, přesto ale příliš zkratkovitá filmová adaptace režiséra Julia Ševčíka, která se zaměřuje vlastně jen na jednu příběhovou „love-story“ linii původního románu. A konečně do čtvrtice: Skleněný pokoj vychází ve zvukové audioknižní podobě.
Mawerův román je komorní, leč rozsáhlou rodinnou ságou. Fascinující prosvětlená skleněná vila, postavená architektem Rainerem von Abt manželům Landauerovým, která měla být prostorem smazávajícím rozdíly mezi lidmi, národy a rasami, je v rozmezí let 1929 až 1990 němým, leč naléhavým svědkem mnoha rozličných druhů lásky, i zásadních historických milníků. Primárním zlomem tu samozřejmě je druhá světová válka.
 

Zajímavostí je, že ačkoli český překlad Lukáše Nováka, použitý i v novém zvukovém zpracování, zcela přímo odkazuje k Brnu a mnoha jeho reáliím, sám Simon Mawer v originále mluví jenom
o „Městu“, a v několika rozhovorech se přiznal, že z přímé lokalizace není příliš nadšený, neboť jeho vila Landauer přece jen není přesným popisem vily Tugendhat, a celý příběh je fikcí, sledující primárně lidské osudy. (Dodejme, že text výše zmíněné divadelní adaptace, navzdory jasným lokálním konotacím, určitou tajuplnost zachovat umí, navíc z románu téměř nic nevynechává.) Ačkoli je autorův záměr s hrou na tajemství sympatický a zcela pochopitelný, lze se domnívat, že pro naprostou většinu českých čtenářů, nebo v našem případě posluchačů, budou jasné odkazy na moravskou metropoli jen plusem. Ostatně i na obalu audioknihy je vila Tugendhat vyobrazena.

Audiokniha se původně v edičním plánu vydavatelství OneHotBook objevila už v roce 2015. Delší čekání na její realizaci se ale vyplatilo. Skleněný pokoj našel v Mileně Steinmasslové ideální interpretku. Už od začátku ve výrazné režii Jitky Škápíkové pečlivě rozehrává každou větu. Celých sedmnáct hodin čte velmi klidně, konejšivě, vždyť drama zde nastupuje až plíživě. O to mrazivěji a jiskřivěji vyznívají tísnivé chvíle. Z Mawerova textu i z hlasu Mileny Steinmasslové lze cítit noblesu a klid 20. let minulého století. Časem je dokonce možné díky tempu a výrazu bezpečně odlišit, zda bude kapitola věnována Viktorovi, Liesel, osudům její životní přítelkyně Hany, nebo Laníkovi, vděčné figurce, prospěcháři, který umí vyjít s každým režimem.

Skvělý dojem zanechají i drobné klavírní kompozice provoněné jazzem a swingem, uzavírající jednotlivé kapitoly.
 
Výsledkem je velmi plastický zážitek, připomínající film, který si promítnete ve své hlavě. Je zábavný a strhující. Neměl by vám proto uniknout.