Zpět

Slyšet Respekt

recenze, , 5.4.2014
Respekt
Byly časy, kdy jsem o tom snil. A pak doba, kdy jsem smířený na sen zapomněl. Mít tak možnost Respekt nejen číst, ale také poslouchat...
Jen co jsem zatleskal, že se na (mém oblíbeném webu) Audioteka.cz objevil ve zvukové verzi magazín Forbes, dozvěděl jsem se, že do světa poslechů má vstoupit i investigativní týdeník Respekt. Ještě před samotnou informací, že se tak stane, to, když mi zrovna Forbes hrál z iPhonu, jsem si na sen o zvukovém Respektu vzpomněl. Hm, ale udělat nahrávku na měsíčník je přeci jen jiné než ji dělat týden co týden. Ačkoliv rozený optimista, vyhodnotil jsem splnění svého snu jako bláhové a nereálné. A už za chvíli se o přesném opaku dozvídám z Twitteru. Přichází radost.

Srovnávat nesrovnatelné

Ti, kdo četli dojmy z poslechu Forbesu, ví, že jsem pěl chválu na zvuk a držel se při zemi v případě magazínu jako takového. Vím, že porovnávat Forbes s Respektem co do obsahu nedává smysl. Nejenže vycházejí každý v jiné periodicitě, ale – a to především – jsou svojí povahou časopisy naprosto odlišné. Jenže osobní preference zde říct můžu. Jsem na svém blogu. Respekt čtu už několikátý rok, předplácím zas a znovu. A i když se objevily chvíle, kdy jsem kvůli informační dietě zvažoval, zda jej neodstřihnout (to abych se méně zabýval děním v politice), zůstal jsem mu věrný a zůstal jsem spokojený. Vlastně více než to.

Nemá konkurenci

K Respektu jsem si našel (stálou) cestu ve chvíli, kdy přesedlal z papíru na svázaný časopis. To bylo tehdy, kdy jsem Týden přestal číst kvůli plochosti a Reflex kvůli zárodkům bulváru (ty už úspěšně do dneška vyrostly a jsou v hezkém jinošském věku). A tehdy – a zvláště od převzetí do rukou Erika Taberyho – si myslím, že Respekt nemá u nás konkurenci. Ne snad, že by náš trh byl tak prázdný, ale v Respektu se spojuje odvaha hledat a ptát se, schopnost i složité problémy popsat srozumitelně (ale ne zjednodušeně až hloupě), pracovat a ctít kontext a v neposlední řadě se neomezovat pouze na politiku, ale na svět jako takový.

A teď si k tomu obsahu připočtěte ještě i flexibilitu co do vnímání technologických novinek. Verze pro iOS je výtečná, chvíli jsem zkoušel i tu pro Kindle, nyní přichází spolupráce s Audiotékou. Respekt prostě žije.

Nastražit uši

Zkrátím to. Jestliže u Forbesu jsem prostě byl hlavně rád, že je to první magazín ve zvuku (koupil jsem si i druhé číslo, zvědavý, jestli mu tedy nebudu přeci jen dávat šanci), u Respektu jde vpravdě o naplněné přání. Mluvené slovo poslouchám často a rád. O audioknihách, které na Audiotéce.cz najdete, píši pravidelně a ještě pravidelněji je vstřebávám. A společnost mi dělá pár vybraných podcastů (doporučuji hlavně Svět ve dvaceti minutách). Respekt jsem četl týden co týden, jen jsem jej občas nestíhal. A to se teď má šanci výrazně změnit. Při cestování, ale také při pohybu, nebo když chci dát klid očím, můžu Respekt taky číst – ušima.

Jakub Hejdánek nemá sice v hlase takové charisma jako Michal Gulyáš, na čtení Respektu se ale výborně hodí. A hlavně: má naprosto ideální způsob interpretace. Čte dostatečně rychle na to, abyste neměli dojem, že se čas zastavuje, ale dostatečně klidně na to, abyste mohli informace a fakta vnímat a zpracovávat. Veronika Bajerová, která se s ním střídá (načetla kratší texty), má příjemný hlas, ale s rychlostí je to horší. Chvílemi využívá funkci pauz, ale mnohem častěji jako by snad chtěla rychle dočíst, protože jí pojede vlak. Měla by zpomalit a vnímat citlivěji text kvůli důrazům ve větách.

A i když mi přišlo ještě před týdnem nemyslitelné, aby se někdo trápil týden co týden s načtením Respektu, opak je pravdou. Respekt do toho šel. Uvidí se, zda bude o zvukovou podobu dostatečný zájem. Já budu jen doufat, že ano.

P.S.: Zajímavé je porovnání zvukového Forbesu a Respektu. Zatímco u Forbesu jsem chválil rozhovor, protože ty bývají v magazínu tím nejlepším, audio Respekt je vynechává, neboť – jak vlastně dost logicky tvrdí Erik Tabery – načítat rozhovor je nesmysl...