Zpět

Jeviště placatého světa

recenze, , 04.06.2018
Soudné sestry
Zeměplocha vyplula na svou vesmírnou pouť před třiceti pěti lety. Britský spisovatel Terry Pratchett ji s hravostí sobě vlastní umístil na hřbety čtyř slonů, a ještě je podložil krunýřem obrovské želvy. O deset let později se představil první zeměplošský příběh českému publiku, a i díky geniálním překladům Jana Kantůrka si humorná fantasy rychle získávala věrné čtenáře. Soudné sestry jsou šestou knihou odehrávající se na Zeměploše, místu ne nepodobnému jevišti světa. Bláznivý fantasy svět, ve kterém si pro mrtvé chodí Smrť, šaškové se učí jen cechem schválené vtipy a lupiči vám vydají na přepadení stvrzenku, si nyní můžeme v češtině také poslechnout.
Fanoušci Terryho Pratchetta se jistě ohradí, že příběhy promlouvají už řadu let. Jan Kantůrek totiž k velké radosti čtenářů z knih při různých setkáních procítěně předčítal a svým přednesem velmi přispěl k popularitě Zeměplochy. Před deseti lety se pak statečně ujmul role narátora a pět knih načetl. Hrozí tedy, že část skalních příznivců bude mít problém se od zažité kantůrkovské interpretace odpoutat. Je dobře, že vydavatelství OneHotBook vybralo přednostně titul, který se do staršího výběru audioknih nedostalo. 

Dalším prubířským kamenem, se kterým se musí novinková zvuková kniha popasovat, je slavná inscenace Divadla v Dlouhé, která se úspěšně hrála po třináct sezón. Stažení hry z repertoáru mnozí, včetně autorky této recenze, na derniéře oplakali. Divadelnost je totiž základní esencí Soudných sester, které se otevřeně hlásí k Shakespearovi a umně žonglují s odkazy na Hamleta a Macbetha. 
 

Zkušená režisérka Jitka Škapíková se evidentně snažila najít vlastní klíč, jak přistoupit ke zvukové interpretaci knihy. Možná je to škoda, protože Pratchettova slova jsou plná divadelní nadsázky, kterou herci z Divadla Dlouhé v téměř dvou stovkách repríz vybrousili do dokonalosti. V barevném kouři vtipů a narážek, nánosy líčidel, zakryty příčesky a špičatými klobouky se skrývají hluboké myšlenky, které si se silou poselství klasických děl nezadají. A tak je posluchač svědkem prvotního tápání Zuzany Slavíkové, která se rozhlíží na území neznámého žánru a zvažuje, jak moc je text myšlen vážně a jakou stylizaci si může pro tři ústřední čarodějky a panoptikum dalších postav dovolit. 

S každou další kapitolou se hlasové projevy jednotlivých postav vybrušují a posluchač doslova cítí, jak režisérka s narátorkou přicházejí příběhu na chuť. Bábi Zlopočasná získává ostrost a odměřenost, Stařenka Oggová se vyjadřuje s čím dál příznačnější rozšafností a Magráta Česneková balancuje na laně napnutém mezi upejpavostí a bojovností ekologické aktivistky. Čarodějky jsou zkrátka skvostné. Znalci možná budou postrádat ještě přesvědčivější projev šaška, trpaslíka Mášrechta či Smrtě. Je však třeba uznat, že v jednohlasé nahrávce právem dostaly přednost ženské party, pro které má Zuzana Slavíková dispozice a široký hlasový rejstřík.

Pro posluchače neznalého Pratchettovy tvorby jsou Soudné sestry povolanou pozvánkou do příběhů Zeměplochy a zasvěcení brzy na brblání zapomenou a nechají se unášet skvělým příběhem. Audioknihu doslova pro celou rodinu rámují hravé hudební předěly evokující brnkání hudebníků najatých kočovným divadlem. Virbl bubeníka, veselé tóny pištců a zvuk trianglu nás ujišťují, že vše je jen jako. Sledujeme herce deklamující pod širým nebem a zašifrovaná poselství se nám do hlavy stěhují maskovaná výbuchy smíchu. Až zjistíte, co vše vám napoprvé uniklo, garantuji vám, že si, a to s nemenším požitkem, pustíte Soudné sestry znovu.