Horor pro děti, Standa a dům hrůzy, byl v knižní podobě vydán v roce 2008. O šest let později vznikla pro vydavatelství Radioservis audio verze tohoto titulu. Text byl Janem Jiráněm, který je zároveň režisérem této nahrávky, přepsán do podoby audiodramatizace. Výsledný scénář však nedopadl vůbec dobře, i když má Jiráň s audioknihami bohaté zkušenosti. Do rolí Standy a Albertinky Divořáčkové (dcerky jedné ze dvou uvězněných rodin) byly obsazeny děti Arnošta Goldflama. Syn Antonín je o pár let starší než sedmiletý hrdina v původní knize, proto vznikl jakýsi pokus přepracovat text pro „puberťáky“.

K tomu, abych mohl poukázat na různé nelogičnosti a přehmaty, jsem bohužel nucen prozradit téměř celý příběh. Na samotném začátku Neskuteční mimo jiné rozprávějí o tom, že si objednají pizzu, k objednávce však nedojde a přesto na ni čekají. Když je přijde navštívit inženýrka Libuše Rozkošná, najednou pískne a něco skleněného se rozbije, co to ale bylo, nikdo netuší. Ten samý případ můžeme sledovat u bouchnutí pana profesora Rypáka Rozkošného, kterého Neskuteční potkají při svém zmateném úprku s kufry, rána to není vůbec velká, přesto Neskuteční hovoří o tom, že má pan Rozkošný ohromnou sílu. K největšímu zmatku dochází při zajetí Neskutečných. Ti utíkají k tramvajové zastávce, Rozkošní si veršují, najednou je Standa uvazován k topení, není jasné kde, jestli u sebe v bytě nebo u jeho trýznitelů a Standovi rodiče jsou zavřeni do železné klece. Nejprve se hovoří o tom, že jsou u Rozkošných, pak se dále v textu tento fakt vyvrací. K největší nelogičnosti dochází ve chvíli, kdy Standa jde rodičům sehnat něco k jídlu, byl přece připoután k radiátoru, jak to, že je najednou volný? Později se Libuše zmíní o tom, že nemůže najít klíče, to ale vůbec nic nevysvětluje.

Z nepochopitelných důvodů byl pozměněn závěr původního příběhu. Zatímco v knize k záchraně dochází zcela logicky - rodiče v klecích jsou přestěhováni do Standova bytu, ve kterém jsou další děti, s jejich pomocí se díky rezavému plíšku podaří otevřít zámek klece (podobným způsobem se Standa zbavil pout) a všichni pak utíkají s použitím lan z prostěradel dírou v podlaze, která tam vznikla při devastujícím stěhování nábytku panem Rozkošným, a východem na čerstvý vzduch. Trpitelé pak vše ohlásí a dům se s Rozkošnými kvůli jejich výstřelu z děla na armádu propadne do hluboké jámy, která pod domem byla už při stavbě a která oba manžele pohřbí. V dramatizaci se Standa setkává s Albertinkou a společně napíšou vzkaz, při jehož psaní Standa mění Albertiny formulace tak, aby z nich nebylo patrné, že text napsali oni. Při dopsání pak nelogicky holčičku vyzve, aby dopis podepsala. Ten pak svinou do malé lahvičky a spláchnou do záchodu a doufají, že jejich prosbu o pomoc někdo z mísy vyloví a zachrání je. Libuše Rozkošná se jde se svým mužem podívat, co on nakradl ze zámku. Toho využijí děti a určitým těžce uvěřitelným způsobem zachrání rodiče z klece. Pak někam někudy utečou, Rozkošní jsou obklíčeni, hovoří o tom, že budou na své nepřátele střílet z děla, posluchači se těší na dramatické chvíle, ty ovšem neproběhnou, k rychlému ukončení dramatizace je tu rozhovor mezi Standou a generálem, (není zde vůbec jasné, kde a jak se sešli), ve kterém se dozvídáme, že někdo v kasárnách nalezl onu lahvičku. Když už si posluchač myslí, že je konec, přichází rozhlasový pořad Jak se žije za mřížemi. V něm jsou dětem sdělovány poněkud pitoreskní informace, které mají reflektovat dnešní nefungující nápravná zařízení a sílu „moci“. Komu je tento pořad určen? Obávám se, že děti tyto narážky nerozpoznají. I v něm jsou faktické chyby, jednou redaktor mluví o manželích R, podruhé sděluje jejich celé příjmení.

Hudba je v dramatizaci celkem kvalitní, střídají se zde veselé motivy, které připomínají reklamy, kterými Rozkošní charakterizují svoji „úžasnou činnost“ a dramatické skladby. Nechybí zde ani zvukové efekty, které by mohly dobře dokreslovat jednotlivé scény, ovšem díky nekvalitnímu scénáři se jim to víceméně nepovedlo. Problém je tu i rozhozením jednotlivých postav do stereo kanálů. Někdy jsou hlasy rozmístěny dobře, jindy se na tuto skutečnost zapomíná a třeba tři postavy mluví ze středu, což na autentičnosti prostředí, ve kterém se postavy nacházejí, vůbec nepřidává.
 
Antonín Goldflam, představitel Standy, se své role zhostil dobře, jeho výkon je však místy křečovitý. Zato Irenka, hrající Albertinku, je opravdu roztomilá a svůj úkol zvládla skvěle. Rodiče Standy (Dana Batulková a Jan Vondráček) a rodiče Albertinky (Lenka Veliká a Pavel Tesař) jsou v jejich podání ti klasičtí rodičové, na které jsou děti zvyklé. Komického generála Vařeného si zahrál Jiří Lábus, kterému tato role doopravdy sedla. To samé se dá říci o Martinu Bohadlovi, který ztvárnil naštvaného poslíčka přivážejícího pizzu. Posluchače však nejvíc zaujme výkon Jaroslavy Kretschmerové alias inženýrky Libuše Rozkošné a Jiřího Schmitzera, který si zahrál profesora Rypáka Rozkošného. Zatímco Libuše Rozkošná je komická postava, která dokáže díky paní Kretschmerové každého rozesmát, její muž budí opravdovou hrůzu. Redaktora Arnošta Zlatého rozhlasového pořadu Jak se žije za mřížemi, ztvárnil Arnošt Goldflam, který podal standardní výkon, tj. do hlasu nezdůraznil ironické podtexty a jinotaje, protože hrál nezaujatého redaktora.

Nahrávka má pouhých 47 minut, proto mi není jasné, proč dramatizace tolik spěchá. Scénář, který je více filmový než audioknižní, neumí jednotlivé obrazy dovést k dokonalosti. Bez znalosti původní předlohy je posluchač při poslechu opravdu zmaten. Je to škoda, kniha je opravdu úžasná a je to zároveň nádherný horor pro děti. Audio dramatizace hororem opravdu není, spíš se zde jedná o jakousi nepodařenou a trapnou parodii.