Zpět

S valiem do pekla a zpět

recenze, , 12.1.2015
Tančím tak rychle, jak dokážu
Barbara Gordon vypráví příběh jedné šťastné ženy - úspěšné televizní scenáristky a režisérky dokumentárních filmů, nositelky dvou cen Emmy - svůj vlastní příběh. Záhy pochopíme, že s jejím životem není vše úplně v pořádku. Barbara žila především svou prací. To se změnilo v okamžiku, kdy impulzivně přestala brát valium. Roztáčí se její osobní peklo, a příběh začíná...
Autorka knihu napsala coby součást své psychoterapie. Brzy po prvním vydání v roce 1979 se příběh stal světovým bestsellerem. Do českého jazyka ho z originálu I'm dancing as fast as I Can přeložila Jitka Beránková, vydalo nakladatelství Práce v roce 1985. Úkolu seznámit Barbaru s českými posluchači se v roce 2011 ujalo vydavatelství Portál v produkci AudioStory.

Téměř šest a půl hodiny čtení pod režií Jindřišky Novákové zvládla Simona Postlerová chvályhodně. Talentovaná divadelní a televizní herečka je kvůli svému hlasovému projevu známá také spoluprací s dabingem a rozhlasem (Miláček, Mefisto, Profesor Morus, Prostitutka, Takových věcí je v životě plno a další).

Jediná dějová linka příběhu je místy rozšířena o méně či více podrobný popis myšlenek a pocitů Barbary. Technicky dokonalý přednes Simony Postlerové a čistý zvuk proměňuje nahrávku na pěti CD v lahodný a plynulý poslech. Grafická úprava Kateřiny Tvrdé je stejná jako u knižního vydání od Portálu, a je zdařilou předzvěstí pochmurné atmosféry audionahrávky a Barbařina příběhu.
 

Hudební doprovod Honzy Ponocného nenápadně podtrhuje dojem z přečteného. Hudba je tedy místy mrazivě znepokojivá, místy patetická či banální až nudná. Postlerová se poslouchá nejlépe v dramatické a znepokojivé poloze, méně jí sedí občasný patos. To však připadá na vrub režii, či samotné Gordonové.

V příběhu je totiž kromě povedených míst, plných napětí a ubíhajícího děje, také pár mezer. V těch se autorka zbytečně uchyluje k patosu, podrobně popisuje méně důležité úseky svého života a v těch zásadních zase klouže po povrchu - až se zdá, že nechce na sebe říct všechno. Více se příběhu vyčíst nedá.

Vyprávění ze sedmdesátých let je navíc také kritikou tehdejší psychiatrické péče. Zda, a do jaké míry se od té doby něco změnilo, může posluchač zvážit sám.

Nahrávka by mohla zaujmout všechny, které výše zmíněná oblast zdravotního systému zajímá. Také ty, kteří sami mají zkušenost se závislostí či úzkostmi, nebo chtějí vědět, jak to chodí v psychoterapii. Všechny, které zajímá život jako takový a ty, kteří jsou jednoduše zvědaví, co se stane, pokud přestanete brát vysokou dávku benzodiazepinu ze dne na den...