Zpět

Potetované obětní panny

recenze, , 18.02.2019
Tatérka
Patřím k ohroženému druhu nepotetovaných, a tak jsem k Tatérce britské autorky Alison Belsham přistupovala obezřetně. Koneckonců vyslechla jsem spoustu historek o tom, jak se po jedné nevinné vlnovce dotyčný opakovaně za tatérem vracel a na těle mu přibývaly písemné vzkazy, tribalové motivy mu pokryly hruď, po stehnech se rozlily barevné skvrny, ruka se změnila na biomechanickou končetinu a na zádech rozkvetly japonské motivy. Možná je za tím bolestivým procesem touha proměnit vlastní tělo v umělecké dílo.
Opravdu vám tetování nemůže nikdo vzít? Takové otázky se zřejmě Alison Belsham honily hlavou, když se coby zralá žena vydala poprvé do tetovacího studia. Při tetování se toho zjevně napovídá víc než u kadeřníka či psychoterapeuta. Myšlenky se zhmotnily v textu a doposud neznámá autorka zaujala hned svou prvotinou. Titul vyšel v originále pod příhodným názvem Zloděj tetování a nyní se s detektivním příběhem protkaném krví a inkoustem mohou seznámit i čeští milovníci mluveného slova.

Nakladatelství Plus, které produkovalo i audioknihu, odkazuje názvem Tatérka na silnou postavu Marni Mullinsové. Důvodů, proč je jedinou narátorkou žena, herečka Lucie Juřičková, je však víc. Některé se vyjeví až v průběhu vyšetřování. Miloš Vrána, posluchačům známý například jako režisér edice Mistři slova, se při zpracování nahrávky nepouštěl do velkého experimentování a zvolil přehledné schéma. Kapitoly uvozuje zvuková znělka odpovídající vždy postavě, po které jsou pojmenovány. Hudební entrée se nemění a nijak nevyvíjí. Funguje však jako energická pobídka, která posluchače vtáhne do života lidí, jimž cestu zkřížil zvrácený zločinec prahnoucí po tetování. Přestože se výslovně střídají pohledy několika zúčastněných, spisovatelka zvolila vyprávění ve třetí osobě.
 

Do první osoby přechází pouze vrah, jehož identita je utajena. Vnitřní vrahův monolog jistě představoval audioknižní výzvu. Pokřivená mysl vyžaduje pokroucený hlas. Tyto pasáže jsou jako jediné doplněné znepokojivým hudebním podkresem, takže se poslech záměrně pohybuje na hranici fyzicky nepříjemného zážitku.

Marni, atraktivní divoká čtyřicátnice s kalnou minulostí, narátorce sedí a po právu představuje ústřední hlasovou linku. Civilní projev Juřičkové svižně ukrajuje stránku za stránkou. Herečka disponuje hlasem, který dokáže podsadit do plnějších a hlubších poloh vhodných pro mužské postavy. Těch je v textu podstatně víc a občas by snesly ráznější interpretaci. Ať už je tím myšlen čerstvě povýšený inspektor Francis Sullivan nebo horkokrevný Francouz Thierry, Marnin exmanžel. Dobře rozehrané detektivní schéma je však samo o sobě hnacím motorem poslechu, těžko se od nahrávky odpoutat, dokud vám vrah uniká. Pouze u dvou vedlejších aktérů mi zvolený výraz vyloženě nesedl, a to u osmnáctiletého Alexe, Marnina syna, který zní jako sotva osmiletý, a u japonského tatéra, jenž šišlá jako retardovaný trpaslík.

Desetihodinová nahrávka je oddychovou, slušně rozehranou detektivní partií, odsýpají i thrillerové pasáže. Poslech mě nakonec přes mé prvotní obavy pro tetování nezlomil. Spisovatelka nastolila podstatnější téma a tím je role oběti, se kterou Marni celý život bojuje. Třeba i díky netradičnímu spojenectví s mladým inspektorem se talentované tatérce podaří z bludného kruhu vystoupit. Ostatně i dobrovolné podvolení se nepříjemné a zdlouhavé proceduře tetované posiluje a umožňuje jim převzít kontrolu nad svým tělem. Aspoň do té doby, než si jejich tetování někdo vyhlédne...