Zpět

Výprava do Stínadel s Davidem Matáskem

recenze, Ondřej Doubrava, 11.06.2019
Záhada hlavolamu
Když mediální tamtamy v minulém roce přinesly zprávu, že vydávání děl Jaroslava Foglara přechází pod nakladatelství Albatros, že jim bude věnována příkladná péče – nové ilustrace, jazyková redakce, souběžné vydávání audioknih – jistě mnoho příznivců zůstalo v příjemném očekávání. Jakkoli jsou loňská vydání Hochů od Bobří řeky a Chaty v Jezerní kotlině bez diskuze počinem chvályhodným, troufnu si odhadovat, že pravá znovu vzkříšená foglarovská mánie začne až s vydáním kultovní stínadelské trilogie.
První kniha, Záhada hlavolamu, bohatě ilustrovaná malířem a komiksovým kreslířem Jiřím Grusem, který volně vycházel z klasické podoby postav ustanovené Janem Fischerem, je v tištěné podobě jistě tahákem v každém knihkupectví. Čtenář k ní, podobně jako u předešlých dvou titulů, dostane i sešitek se šiframi s názvem Poselství ze Stínadel. Audiopodoba tak vlastně díky tomuto drobnému bonusu není „kompletní“ (román samotný samozřejmě je načtený celý), přesto si však pozornost nepochybně zaslouží.

Audioknižního posluchače nejspíše nejprve napadne, že by Záhada hlavolamu mohla být kandidátem na kompletní vícehlasou četbu. Vzpomene možná na pečlivé supraphonské dramatizace celé trilogie, které bohužel kvůli přesunu distribučních práv momentálně (snad jen dočasně) nejsou v distribuci dostupné. V Albatrosu se ale i díky možnému srovnávání dobře známých rozhlasových, televizních i divadelních zpracování, kdy každé z nich má svůj okruh příznivců, rozhodli jinak. Úkol provést posluchače osmi a půl hodinami klasického příběhu o Rychlých šípech a jejich velkém dobrodružství s tajemným Ježkem v kleci, připadl Davidu Matáskovi v režii Jiřího Tušla.
 

Volba to byla velmi dobrá. Matáskův hlas umí být jak laskavý až konejšivý, tak během několika vět naléhavě mrazivý. Přiznejme si, že Záhada hlavolamu, vycházející v rozestupech už od roku 1941, byla asi pro mnohé z nás prvním letmým náhledem do světa thrillerů. Navození takové atmosféry umí Matásek na jedničku. Mnohé postavy jsou odlišeny jen drobnými nuancemi ve výrazu, takže Mirka Dušína a Jarku Metelku doprovází spíše uhlazený stoický klid, občas narušený rozechvěním. Čím je charakter rozvernější, například u Rychlonožky, tím je hlas hravější, pichlavější, energičtější. A když se jedna větička Dlouhého Bidla z Bratrstva kočičí pracky rozezněla stejným hlasem, jaký si představuji již léta, zasunutá dětská duše dospěláka se spokojeně zatetelila a prvotní myšlenka na vícehlasou četbu byla brzy zaplašena.

Rozložení zvukových stop tentokrát nedodržuje přesné číslování padesáti čtyř kapitol. Nahrávka obsahuje dvacet tracků, takže jsou v nich dvě až tři krátké části sloučeny po zhruba pětadvaceti minutách. Nezazní ani nadpisy, což ale přispívá k tempu vyprávění. Tracky jsou ukončeny variacemi dvou drobných hudebních motivů Jiřího Toufara, které nepravidelně oddělují i zmíněné kapitoly. Jeden je rozvernější, klubový; druhý naléhavější klavírní motiv patří samozřejmě ke Stínadlům. Občas by se hodilo směrem k vyústění kapitol motivy prohodit, ale to je jen drobný detail.

Nové vydání Záhady hlavolamu je tím počinem, kdy má smysl vlastnit obě formy stejného díla. Sám jsem si při poslechu zároveň listoval novým vydáním. Audiopodoba je příjemným, dobře odvedeným doplňkem, který navnadí na další pokračování. Snad na ně nebudeme čekat dlouho.