Zpět

Slehla se po nich zem. Raker je ovšem najde!

recenze, Marek Tarnovský, 26.06.2019
Ztracený
David Raker je novinář, který nutně potřebuje peníze na léčbu své rakovinou postižené ženy. Když se tedy objeví štědrá nabídka, pověsí žurnalistiku na hřebík a přesedlá na nové povolání: stane se z něj amatérský detektiv, jehož specialitou je pátrání po pohřešovaných osobách. Jeho duchovní otec, rovněž bývalý novinář Tim Weaver, napsal během šesti let už deset románů, z nichž osm vyšlo česky a prozatím dva – Ztracený a Zlomené srdce – se dočkaly velmi zdařilé audioknižní podoby.
Ztracený pojednává o muži, který jednoho prosincového dne nastoupil do metra a od té chvíle ho už nikdo nespatřil. Jeho žena se na Rakera obrátí se zoufalou prosbou o pomoc, a tím začne temný příběh, který se z podstatné části odehraje v atraktivním prostředí londýnského metra – dodnes stěží uvěřitelného stavebního konglomerátu, v němž se nejmodernější technika snoubí s atmosférou viktoriánské Anglie.

Zlomené srdce patří k tomu realističtějšímu, co Weaver napsal: zápletka i rozuzlení mají temný a záhadný esprit nejlepších noirových filmů a některé pasáže textu dokonce aspirují na „vysokou“ či „seriózní“ literaturu, přestože jde stále (a v první řadě) o žánrovou knihu.

Postava samotářského detektiva, ani rekvizity Weaverových knih nejsou žádnými literárními originalitami a supermanské rysy hlavního hrdiny i některá rozuzlení jsou spíše přitažené za vlasy. Přesto bychom neměli tyto romány odmávnout jako tuctovou žánrovou literaturu na pomezí thrilleru a detektivky. Už třeba samotná postava Davida Rakera se v porovnání s podobnými literárními typy vyznačuje až fanatickou posedlostí, s jakou se pouští do pátrání. Ta vyplývá z vědomí, že právě on je poslední nadějí pro blízké pohřešovaných.

Dalším důvodem, proč Weaverovi věnovat pozornost, je jeho spisovatelský um. Všechny jeho romány čítají bezmála 500 stran, jsou vyprávěny s rozvahou a v mírném tempu, ale ani v nejmenším nenudí. Několikrát se opakující scéna prohlížení záznamů z bezpečnostních kamer ve Zmizelém je napsána tak zdařile, až při ní mrazí, ale ani akční pasáže nevybočují z daného rytmu. A právě schopností udržet rytmus vyprávění Weaver značně vyčnívá nad průměr (v českém prostředí má i štěstí na kongeniální překlady Alžběty Lexové).

Režisér obou audioknih Lubomír Koníř si byl tohoto rysu textu bezesporu vědom, když sáhl po Igoru Barešovi – populárním a zkušeném interpretovi, který mluvené slovo spíše vypráví, než hraje. Barešův výkon je bezchybný. Postavy odstiňuje bez přehrávání, ba dokonce s minimální změnou dikce, aniž by se posluchač ztrácel. Svou interpretací dává Weaverově smyslu pro rytmus vyniknout. K tomu je potřeba přičíst i práci mistra zvuku Jana Bláhy, v jehož studiu Wariete obě nahrávky vznikly: hladina hlasitosti je konstantní, hudební předěly neruší a pokud bylo zapotřebí někde stříhat, pak není slyšet ani náznak nějakého švu.

Vydavatelství Bookmedia tak lze vyčíst pouze jedinou věc: z osmi zmiňovaných českých překladů se posluchačům dostává třetí a sedmý díl série, což je škoda. Kromě hlavního hrdiny a řady vedlejších, ale důležitých postav, se totiž několika příběhy pohybuje policista Colm Healy, jehož osudy jsou zásadní zejména v šestém románu série (Němé oběti). Budeme-li spoléhat pouze na audioknihu, bohužel se ve Zlomeném srdci do značné míry dozvíme jeho rozuzlení.

Přes tuto zásadní výtku si vydavatel za obě audioknihy zaslouží uznání. Výtečná interpretace a práce všech zúčastněných sice nezplodily umělecké dílo nebývalých kvalit, ale „pouze“ adekvátní audioverzi tištěné předlohy. Přičemž to „pouze“ je v těch největších možných uvozovkách.