Naposlech

Na rozlehlé solné zahrady na poloostrově Guérande se snáší soumrak. Vzduch je prosycen fialkovou vůní fleur de sel, o níž místní obyvatelé tvrdí, že často vyvolává halucinace. Podobný pocit má i komisař Georges Dupin, když na něj někdo začne nečekaně střílet. Přitom si chtěl v salinách jen prohlédnout několik záhadných sudů, na které ho upozornila Lilou Brevalová, známá novinářka. Ale pak zmizí beze stopy i Lilou…

Podměrečný vzrůst, napáchané kulišárny i skvělá vyřídilka ve filmové adaptaci románu (1970) ideálně sedly na tělo Dustinu Hoffmanovi. Popřejte sluchu malému velkému světákovi, jenž strčí do kapsy Forresta Gumpa i s baronem Prášilem! 

Vánoční čas je jako stvořený pro vyprávění tajemných a strašidelných příběhů, byť v našich končinách tato tradice nikdy nebyla tak silná jako v anglicky mluvících zemích, zejména ve viktoriánské Anglii, kde zájem o onen svět i strašidelné povídky zažil nebývalý rozkvět.

Věříme, že i přes věkovitost některých povídek, které občas spíše pobaví, než vyděsí, je výsledkem zajímavá a především rozmanitá vánoční antologie, která nabídne klasické duchařské historky, příběhy mysteriózní, ale ve výsledku nikterak nadpřirozené, i povídky balancující na hranici obou světů. Teď už je ovšem nejvyšší čas zajistit okna před dujícím větrem, nachystat záložní svíčku, kdyby ta první vypověděla službu, a pustit se do poslouchání. A rada na závěr: Pozor na to, co se o Vánocích skrývá ve stínech! i když často je možná lepší to nevědět.

Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým



Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.

Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, je jasným příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život.

Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V audioknižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo.

V rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru.

Saturnin se stěhuje z Luhačovic do Prahy, aby mohl být nablízku své dívce Amelii. Záhy zakoupí starý zámeček v Libni a Amelia zase dva psy s vytříbeným vkusem pro výtvarné umění. Poté, co si teta Kateřina vyžádá Saturninových služeb, odjíždějí s ostatními do Karlových Varů. Saturnin se tam bude věnovat vodnímu sommelierství, poradí režiséru Machatému s novým filmem a seznámí Milouše s vhodnými postupy pro zvýšení zájmu slečny Malvíny. A již tradičně si se vším poradí svým navýsost netradičním způsobem…