Zpět

O odvaze být s postavami minulosti

rozhovor, OneHotBook, 28.9.2016
Jiří Dvořák (foto: Filip Jandourek, OneHotBook)
Vydavatelství OneHotBook završilo třetím dílem sérii audioknih Josefa Bernarda Prokopa o Karlu IV. U té příležitosti připravilo rozhovor s jejím interpretem, hercem Jiřím Dvořákem.
Co pro vás znamená Karel IV.?
Asi totéž co pro všechny ostatní. Byl výjimečnou osobností, která si zaslouží, že byl kolem výročí jejího narození letos takový humbuk. Byl to muž na svém místě, ale při tom zřejmě také velice citlivý člověk.

Na co byste se Karla IV. zeptal, kdyby bylo možné se s ním setkat?
Těžká i lehká otázka. Tak dobře. Proč mu Čechy tak přirostly k srdci?  Myslím, že právě dnes by ta odpověď byla velmi zajímavá.

A na co byste se rád případně zeptal autora Tajného deníku Josefa Bernarda Prokopa?
Kde a kdy vzal tu odvahu mluvit za Karla IV.? A kde se vzal ten prvotní nápad?

Jak jste se rozhodl slavného panovníka, historickou osobnost pojmout herecky? Byl vám něčím i osobnostně blízký?
Nerozhodl jsem se. Nechal jsem se vést složitými zákoutími literatury. Jestli mi byl blízký? Myslím, že společně s Buškem z Velhartic bychom si měli co říct... (směje se)

Už jste o Karlovi IV. vyprávěl tři audioknihy. Dozvěděl jste se o něm něco nového?
Hlavně mi ho ta četba sesadila z toho pověstného piedestalu a ukázala ho jako člověka, který měl své bolesti, starosti, doma se hádal se ženou, dokázal se zamilovat... Ale majestát je holt majestát a v tu chvíli jeho soukromí muselo stranou a důležitější bylo, aby království a říše mohly fungovat. Přivádí to k zamyšlení, nakolik se třeba musel obětovat nebo potlačit sám sebe pro blaho svých poddaných.

Zaujalo vás něco víc osobně, co vás předtím třeba nenapadlo?
Celé je to samozřejmě autorská licence, spousta věcí vychází ze spisovatelovy fantazie. Ale věřím mu, že důkladně zkoumal historické prameny. Pro mne je velmi zajímavý panovníkův vztah k ženám: mám na mysli přístup k jeho vlastním manželkám a v souvislostech dané doby. Jestli to tak skutečně bylo (a podle této audioknihy ano), ale dokonce i kdyby vše vycházelo jen z deseti procent reálného základu, tak to byl zkrátka neuvěřitelný chlap, kterého by teď dnešní Evropa potřebovala. Protože, jak se chováte k ’vlastním‘, tak se chováte k světu.

Bavil vás nějaký z těch třech dílů víc?
Užíval jsem si to bližší nahlédnutí ke Karlovi ’do kuchyně‘. A do obýváku. A do ložnice. V tom vidím asi největší rozdíl mezi všemi třemi audioknihami. První díl byl víc o státnosti a o budování mocenské pozice, zatímco druhý díl je víc o tom, co se dělo u nich doma. O tom, jaké asi mohl mít takový panovník soukromí. Třetí část pak hledá odpověď na otázku, jak a komu předat to, co za celý život vybudoval.

Jak se vám pracuje s jazykem příběhu, který má trochu jiný tok textu než zcela současná próza?
Já se vždycky rád nechávám překvapovat a nechávám se vést i strhnout tím příběhem. Josef Bernard Prokop místy píše téměř současně a jen sem tam do toho zaplete archaismus, nebo stavba věty je občas trochu jiná než ta dnešní. Ani ta souvětí nejsou zas tak dlouhá – jen málokdy se táhne věta až třeba přes pět řádek. (směje se) Naštěstí to není tak náročné, jak by se mohlo zdát, nestalo se mi, že bych se s tím nějak rval.

Je četba knihy s historickou tématikou v něčem jiná, než četba současného románu? 
Dikce by měla být vždy velmi dobrá, ne-li perfektní. Jiná otázka je samozřejmě výraz. Četba historického románu je odlišná snad jen v pochopení doby, ve schopnosti představit si kontext, ve vytvoření si vlastního světa po boku těch, o kterých čtete. O odvaze být s nimi na místech, která popisují.