Potřetí a naposledy se spolu podíváme na zoubek dalším dvěma klasikům humoristické literatury, jejichž díla inspirovala mnoho rozhlasových tvůrců i audioknižních vydavatelů ke zvukovým adaptacím. A že jich dnes bude pořádná nálož!
Stephen Leacock
Stephen Leacock (1869–1944) je asi nejznámějším humoristou meziválečné éry. Narodil se v Anglii, od šesti let však žil v Kanadě, kde působil jako univerzitní profesor a spisovatel. Psal i seriózní ekonomické práce, nejznámější ale zůstávají jeho povídky. Příběhy často na hranici absurdna srší humorem, který se strefuje do lidské pošetilosti.
Z tří desítek originálních autorových sbírek vyšlo česky jen málo, vydavatelé se častěji uchylují spíše k výběrům z nich. Výjimku tvoří především soubor
Literární poklesky, autorova prvotina, která jej zároveň nejvíce proslavila. V kompletní a nezkrácené podobě načetl všech sedmačtyřicet textů herec Václav Knop, který je pod značkou Kanopa vydal v roce 2019.
Další nahrávky představují buď samostatné povídky, nebo jejich kompilace. Mezi ně patří i dvojice audioknih od AudioStory. Záznamy z roku 1991 vyšly původně (a v reedici v roce 2009) pod názvy
Leacock: Literární poklesky a
Leacock: Kanadské žertíky. Celkem sedmnáct povídek načetli v prvním případě František Němec a Gabriela Vránová, ve druhém pak Jiřina Jirásková a Ladislav Mrkvička. Obě jsou v totožné podobě dostupné i na CD mp3, ovšem pod jinými názvy –
Vánoce Smolíka McFiggina a jiné povídky a
Paní Trumberryová si dává hádat a jiné povídky.
V Radioservisu vyšla
Malá večeře pana Fyshe. Povídku ze sbírky
Arkadská dobrodružství horních deseti tisíc v roce 1971 v režii Josefa Melče přečetl Josef Červinka. Pětici příběhů z tohoto souboru natočil s osmi herci v roce 1994 v Brně i režisér Jaromír Ostrý jako
Pochybné podniky. Tamtéž vznikla o dva roky později i trojice příběhů nazvaná souhrnně
Vánoce podle Leacocka. Tematicky zaměřené pásmo následovali o rok mladší
Milionoví milionáři a
Hrdina z Horákova. Stejný tvůrčí tým stál i za dramatizací povídky
Karolíniny Vánoce aneb Nevysvětlitelné nemluvně. V Ostravě v téže době nastudovali texty
Q aneb Fakta o fatálnosti fantasfantomatů a
Z paměti jedné šlechtičny. V roce 2014 zde vnikla i dramatizace
Omyly svatého Mikuláše. Roku 2016 se s nahrávkou
Můj neznámý známý přidalo i studio v Českých Budějovicích.
V pražském rozhlase byla ve stejném roce odvysílaná groteska
Štěstí za každou cenu, rok na to vzniklo nejen pásmo tří povídek
Jak kdo mluví s Petrem Lněničkou či Jiřím Pragerem, ale Tomáš Kobr načetl i příběhy
Dobrá zpráva! Nová strana! a
Naše literární kancelář. O pár let dříve v režii Vlada Ruska účinkovali v povídce
Pěšcem na e4 Aleš Procházka a Jan Vlasák. Půjdeme-li proti proudu času dále do minulosti, narazíme na dvojici vynikajících nahrávek, které v letech 2003–2004 nastudoval herec Boris Rösner –
Oklamán na okeáně aneb Mořem zmořený a parodii na detektivky
Záhada k zbláznění aneb Defektní detektiv. Neméně zdařilá je i interpretace výběru
Kanadské žertíky, které roku 2000 pro rozhlas načetl Vladimír Brabec. O rok dříve v režii Jana Fuchse vznikla komedie
Pracovní večeře, kterou na motivy Leacockovy povídky
Vlastním přičiněním napsal Jiří Strnad. Zazněly v ní hlasy Petra Rychlého a Václava Vydry.
Z poloviny 80. let existuje v rozhlasovém archivu
A, B a C aneb Matematika z lidské stránky v podání Bohumila Švarce. Občas reprízovaná je i nahrávka z roku 1974 s Františkem Filipovským, Vladimírem Čechem a dalšími, nazvaná
Karolíniny Vánoce aneb Nevysvětlitelné nemluvně. V roce 1968 načetli Václav Voska s Josefem Červinkou příběhy
Jak vydělat milion dolarů a
Šestapadesátka, uvedené souborně pod názvem
Literární poklesky. Reprízován bývá i
Hrdina z Horákova aneb Životní zápas Ezechiáše Erteple, kterého roku 1966 načetl Miloš Kopecký. Žádné informace o tom, zda se dochovaly, nemáme jak o
Milostné historce pana Petra Spillikinse z roku 1969, tak ani o několik let starších
Karolíniných Vánocích aneb Nevysvětlitelném nemluvněti. V případě první dramatizace se tak nemůžeme zaposlouchat do hlasů Josefa Abrháma, Květy Fialové či Petra Haničince, zatímco u druhé jsme ochuzeni o podání Václava Vosky. Totéž platí i pro pásmo
Žertíky pana Leacocka s Milošem Kopeckým či Jiřinou Jiráskovou, jakož i pro četbu Jiřího Picka
Oklamán na okeáně z roku 1977.
Leacockovy texty se objevily i v různých humoristických večerech. Takovým byla i brněnská revue
Nashledanou v sobotu, v níž se roku 1963 mezi ostatními objevila i Leacockova
Nová patologie. Tamtéž vznikla roku 1996 i půlhodinová kompilace textů Leacocka a Jiřího Suchého
Veselé Velikonoce. Sváteční vysílání roku 1970 pak obohatil příběh
Omyly svatého Mikuláše v interpretaci Josefa Abrháma a Violy Zinkové, jakožto součást pořadu
Božíhodový pátek. U Suprahonu vyšel pel-mel humorných myšlenek různých autorů, nazvaný
Rady a zlomyslnosti: Ze světa aforismu a epigramu. Bohatou směsici úvah literátů od Platóna, přes Čapka až po Leacocka natočili v roce 1982 Jaroslava Adamová a celoživotní herečtí přátelé František Němec a Petr Kostka.
O. Henry
Americký rodák William Sydney Porter (1862–1910), známý pod pseudonymem O. Henry, se do literárních dějin zapsal především krátkými povídkami, které na závěr obohatil překvapivými dějovými zvraty. Předtím, než předčasně zemřel vinou alkoholismu, napsal zhruba čtyři stovky textů, většinu z nich v krátkém období mezi lety 1902–1908. Svůj pseudonym si zřejmě vymyslel během svého tříletého pobytu ve vězení, kde si odpykával trest za zpronevěru.
Z velkého množství existujících nahrávek je bohužel dostupných jen pomálu. Jejich hrdiny jsou nejčastěji dva podfukáři, Jeff Petters a Andy Tucker. Seznámit se s nimi můžete třeba prostřednictvím audioknihy
Katedra filantromatematiky a jiné povídky. Vydavatelství AudioStory pro tento výběr z roku 1991 oslovilo herce Jiřího Adamíru a Eduarda Cupáka. Druhý jmenovaný načetl i text
Námluvy příliš zaměstnaného makléře, který se objevil na kompilaci různých autorů
Humorné střípky o ženách (i o mužích), která ale od svého vydání roku 1997 čeká na reedici. Zakoupit si naopak můžete audioknihu s hlasem Karla Högera: rozhlasové nahrávky z let 1965–1975 vydal Radioservis pod prostým názvem
Povídky.
Ostatní adaptace zůstávají bohužel nevydané. Platí to i pro povídky z regionálních rozhlasových studií, v nichž si zahráli především místní herecké osobnosti. V Ostravě vznikly roku 1971
Poťouchlé skotačinky života, v Brně v roce 1987 nastudovali povídky
Tobinova dlaň a roku 1996 pak i příběhy
Jak oloupili vlka,
Policajt a chorál a
Exaktní věda o sňatku. O dva roky mladší je
Poslední list, víc sentimentální než humorný příběh, s Igorem Barešem a dalšími. Ten se objevil i v satirické povídce
Purpurové šaty. Nezaháleli ani v plzeňském studiu, kde se v roce 1985 natáčela hra
Princ z pohádky a o mnoho let později i povídky
Poklad a
Čarovný profil. Vznikl zde i duchařský příběh
Zařízený pokoj. Roku 1991 nastudovali v Hradci Králové třídílnou sérii
Gentlemanští podfukáři a posléze povídku
Láska dle jídelníčku. Českobudějovické studio natočilo v roce 2007
Hypotheosu neúspěchu. O něco mladší jsou příběhy
Princezna a puma,
Za jeden dolar,
Sestry zlatého kroužku,
Paměti žlutého psa,
Vánoční blahopřání,
Kostel s mlýnským kolem a
Pianino na ranči Lomito.
Nejvíce rozhlasových nahrávek pochází z pražských studií. Už v 50. letech načetl Jaromír Spal
Cesty, jimiž se ubíráme. Raritou z roku 1965 je mikromuzikál
Napravení Jima Valentina. Posluchači se v něm setkali se Slávkou Budínovou či Karlem Štědrým. Roku 1967 načetl povídku
Piementské lívance Martin Růžek, o rok později následovala
Prasečí morálka s Otakarem Brouskem. Dramatizovaná
Romance čumilů z jara 1971 o rok předběhla příběh
Dvojnásobný podvodník, který režisér Jiří Horčička nastudoval mimo jiné s Václavem Postráneckým. Z roku 1975 je nahrávka Františka Hanuse
Katedra filantromatematiky. V témže roce vznikl i text
Vyšší pragmatismus s Miroslavem Masopustem. Povídku
Důkaz natočil v roce 1975 Jiří Pick, o rok později vznikly
Dary nejmoudřejších s Jaroslavem Kepkou a dalšími herci. Roku 1987 měla premiéru trojice textů:
Zelené dveře načetl Rudolf Pellar,
Toniččiny rudé růže Bořivoj Navrátil a
Malý kaz na sklizeném plodu Miroslav Moravec. Cyklus dramatizovaných milostných historek
Pět šípů Amorových z roku 1996 v režii Ivana Chrze nastudovaly více než dvě desítky herců. V 90. letech vznikl i
Dárek tří králů a
Muž ve vyšším postavení s Petrem Nárožným a Václavem Vydrou.
Roku 2002 natočil Jan Fuchs s Pavlem Novým příběh
Ruka, která břídí svět, o pár let později na něj navázal Dimitrij Dudík povídkou
Kaktus se Svatoplukem Skopalem. V roce 2012 si Miroslav Táborský, Ivan Trojan a další zahráli v dramatizaci
Výkupné za Macka. Povídka
Dobromyslní podfukáři s Jaroslavem Pleslem či Jiřím Hromadou následovala o rok později, stejně jako dramatizace příběhu
Boty. O rok mladší
Mistry umění s nimi propojuje hlas Ivana Řezáče.
Rozhlasová hra
Vánoce na objednávku z roku 1996 uchovává herecké výkony Michala Pavlaty, Ivana Trojana a mnoha dalších. Pro mládež vznikla roku 2000 výtečná dramatizace
Výkupné za rudého náčelníka, kde se v hlavních úlohách dvou nešikovných únosců představili Petr Nárožný a Alois Švehlík. Druhý jmenovaný si obdobnou postavu zahrál už v bohatě obsazené sedmidílné
Podfukářské sérii z roku 1993, která by si určitě také zasloužila vydání. Švehlíkova vykutáleného Jeffa zde doplňoval zlodějíček Andy Tomáše Töpfera.
O. Henryho texty zaznívají i v několika pásmech.
Hodinku s O´Henrym z roku 1971 s hercem Janem Faltýnkem doplnil roku 1988 pořad
O humoru na kolejích z cyklu
Poklesky a úsměvy. V roce 1991 byl autorovi věnován celý třetí díl
Klubu bizarních příběhů 3 – Laskavost především. Zahráli si v něm Soběslav Sejk, Nelly Gaierová či Miloš Hlavica. O pět let později se navíc ve vydavatelství Hurikán Records Dalibora Jandy objevily O. Henryho texty na kazetě
Aforismy, citáty, úsloví 1.