Zpět

Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie 16

téma, , 18.11.2020
I přes nepříznivou epidemiologickou situaci si letos Divadlo Spejbla a Hurvínka různými on-line metodami stále připomíná řadu výročí: pan Spejbl má sto let, Mánička se psem Žerykem oslavili devadesátiny, stejně dlouho je Divadlo S+H profesionálním souborem, 75 roků sídlí v Praze, z toho třetinu v Dejvicích. Takřka po celou dobu existence Divadla vznikaly souběžně s jevištními inscenacemi také zvukové nahrávky, a právě těm se v tomto seriálu věnujeme. Lze na nich totiž vypozorovat nejen vývoj Divadla Spejbla a Hurvínka, ale vlastně i historii celého audioknižního průmyslu. V předchozí části jsme dokončili přehled českých nahrávek s Helenou Štáchovou, v následujících dílech se seznámíme s německými záznamy.
◄ Zpět k předchozímu dílu seriálu
 

Hurvínek v němčině 1

To že Spejbl s Hurvínkem mají mnoho zvukových snímků v německém jazyce, není zas tak překvapivé. Divadlo S+H je v Německu pravidelným hostem a i vydavatelství Supraphon v této řeči hojně natáčelo. Čeští zpěváci, z nichž jmenujme například Karla Gotta, nahrávali cizojazyčné verze právě v tomto vydavatelství a tyto nahrávky se pak různými cestami dostávaly do zahraničí. Kromě muziky Supraphon vyráběl i snímky mluveného slova, vedle Spejbla s Hurvínkem jmenujme alespoň německou verzi Křemílka a Vochomůrky v podání Zdeňky Procházkové. Přestože Spejbl s Hurvínkem po celou dobu hrají pro děti i pro dospělé, u nás jsou vnímáni především jako postavičky pro děti. V Německu je tomu přesně naopak. Německá zvuková historie S+H proto narozdíl od té české obsahuje mnoho snímků pro dospělé posluchače. Není tak divu, že v cizojazyčné verzi existují záznamy, které v češtině dosud nevyšly.
 
Německo je nám svými kulturními zvyky sice velmi blízké, překlad a následné nahrávání s sebou ale i tak nesou řadu specifik. Některé české výrazy, rčení či reálie jsou nahrazovány významově podobnými ekvivalenty. Německé věty jsou obecně delší než české, a tak se z překladu českých scénářů často určité pasáže kvůli omezené stopáži zvukových nosičů vypouštěly.
 
Nejvíce německých záznamů Divadla S+H vzniklo díky překladatelce Věře Labské. Supraphon tituly vydával jednak pod svou hlavičkou, v západním Německu, konkrétně v Hamburku, však spousta desek vyšla s novým grafickým obalem v distribuci Petera Heistera. S jistotou víme, že Hurvínkova spolupráce s Peterem Heisterem pokračovala i po revoluci, jeho jméno se objevilo na německé verzi videokazety Spejblovy East Side Story. Nevýhodou této distribuce je skutečnost, že Heister nikdy neuváděl na přebalech rok vydání, a tak je obtížné určit, zda-li konkrétní nahrávka vyšla nejdřív u Supraphonu či na západě. Abychom vyšli vstříc čtenářům, kteří neumí německy, u snímků, které existují pouze v němčině, představíme podrobněji jejich obsah a pokud existuje česká i německá verze příběhu, nabídneme v ukázkách stejnou pasáž v obou jazykových verzích.

Spejbl und Hurvínek ganz gross... / Spejbl a Hurvínek docela velcí

První dohledatelnou nahrávkou je LP deska Spejbl und Hurvínek ganz gross... z roku 1969, navíc se jedná o vůbec první LP vinyl S+H. První české LP vyšlo až o tři roky později a jak už bylo dříve v seriálu zmíněno, jednalo se o Máničku v pasti. Ganz gross obsahuje celkem šest různých příběhů. Dva z nich měly zřejmě Němcům připomenout zakladatele divadla Josefa Skupu: Miloš Kirschner namluvil satirickou scénku Hurvínkovo řečnické cvičení – v češtině ji ve Skupově podání nalezneme v albu Smích prodlužuje život! 5. Jak jsme již psali ve 2. dílu seriálu, příběh si dělal legraci z prázdných frází užívaných nevzdělanci. Dost možná, že právě z těchto důvodů Skupova verze Cvičení za minulého režimu nikdy nevyšla. V němčině však příběh prošel.

Druhou německou připomínkou Skupy je jeho dialog Spejbl sportovcem, v češtině dostupný v kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Zatímco Skupova interpretace obou dialogů je spíše lidová, v Kirschnerově podání už mají postavičky filozofický nádech, což se projevuje především v řečnickém cvičení. Satira tak dostává důraznější rozměr.
 

Obal LP desky Spejbl und Hurvínek ganz gross...

Další scénkou je Domácí hudba Josefa Janovského, která v češtině nikdy nevyšla. Spejbl se snaží Hurvínkovi vysvětlit, co je to bonton, a to na příkladu domácího koncertu. Společně si doslova zavrzají dvě písně, Spejbl hraje na harmoniku, Hurvínek na housle. Žeryk to však nedokáže poslouchat a Hurvínek nemůže hrát, protože Žeryk nerozumí Spejblovu bontonu. Zajímavostí je, že ačkoliv má Žeryk vždy svého interpreta, v nahrávce jej štěkal Miloš Kirschner.
 
Dalším příběhem je Vánoční kapr u Spejblů. Ten již v češtině existuje, a to od roku 1967. Aktuálně je ke slyšení na kompilaci Vánoce u Spejblů. Scénář zůstal takřka nezměněn, pro znalce uvádím, že jedním z rozdílů je kaprovo jméno: v češtině je to Pepík, v němčině Fritzchen. Srovnáme-li obě nahrávky z hlediska herectví, docházíme k závěru, že obě verze jsou na stejné Kirschnerově interpretační úrovni.
 

Vánoční kapr (česká verze)
 
 
Německý Vánoční kapr vyšel i samostatně na SP desce. S jistotou víme o Heisterově vydání, objevily se ale i zvěsti o Supraphonském vinylu. Informaci se však zatím nepodařilo v Supraphonu ověřit.
 
Obal SP desky Spejbl & Hurvineks Weihnachtskarpfen

Poslední dvě scénky z této desky Spejbl und Hurvínek ganz gross... pocházejí z původně divadelní hry Amorosiáda, která měla premiéru 12. 5. 1966. Tou první je Spejblova nedůvěra: Hurvínek se pozdě večer vrátí z parku a Spejbl se z něj snaží dostat, proč se vrátil tak pozdě. Hurvínek otci sdělí, že si hrál s Máničkou na tatínka a na maminku. Při Spejblově dotazu, jak se to hraje Hurvínek prohlásí, že se pořád drželi za ruce a Mánička pak nechtěla. Spejbl je zděšen, protože si myslí, že ji přemlouval k sexu a ještě k tomu na veřejnosti. Pointou dialogu je, že se Spejbl bál zbytečně, protože Mánička jen nechtěla jít domů, i když bylo tak pozdě. Dodejme, že dialog v češtině vydán nebyl.
 
Druhou scénkou z Amorosiády je slavný Kirschnerův dialog O lásce. Hurvínek se otce ptá, co že je to ta láska a společně filosofují například nad tím, že láska je jen pro lidi a ne pro loutky. Satira se projevuje mimo jiné i v tom, že si S+H dělají legraci z Marxe a Engelse a není proto bez zajímavosti, že zatímco v češtině vyšla scénka až po revoluci v kompilaci Ať žije Spejbl (zároveň se jedná o jediný česky vydaný úryvek z divadelní hry Amorosiáda), v němčině i v době normalizace vtip prošel.
 

O lásce (německá verze)
 
 

Amorosiade / Amorosiáda

Učiněnou raritou v Hurvínkově zvukové historii je záznam živého vystoupení s publikem v západním Německu. Je jím právě už zmíněná Amorosiáda. Nahrávací přístroje snímek pořídily v listopadu 1971 a je to zatím jediný vydaný zvukový doklad uceleného Kirschnerova představení před diváky.
 

Obal LP desky Amorosiade

První dialog obsahuje již zmíněnou Spejblovu nedůvěru, doplněnou o Spejblovo přemýšlení o sobě coby o loutce. V další scénce se Hurvínek snaží od Máničky zjistit, jak vzniká dítě. Mánička sice něco málo o sexu tuší, ale není si zrozením jistá a Hurvínek se od holčičky nic nedozví. Následuje dialog mezi Spejblem a Hurvínkem a vodičem Šulcem. Hurvínka v něm mimo jiné zajímá, proč je lidé vlastně vynalezli. V dalším dialogu se Hurvínek Spejbla ptá, co je lunární měsíc. Spejbl neví a tak se Hurvínek obrátí na vodiče, pana Šulce. Ten mu prozradí, že se tento termín užívá v medicíně. Hurvínkovi svitne, neboť ví, že deset lunárních měsíců označuje délku těhotenství a že pro vznik dítěte je potřeba spojení semene s vajíčkem. Jediné, co mu jasné není je, jak k tomu spojení dojde a po zdrženlivém otci požaduje vysvětlení, ten mu ho však neposkytne.
 
V pátém dialogu Mánička Spejblovi Hurvínka vychvaluje a Spejbl jí na to říká jen hmmm. Poté si Spejbl postěžuje na Hurvínka, že když po něm něco chce, Hurvínek odvětí jen hmmm. Na to Mánička řekne jen hmmm a když se jí Spejbl zeptá, co se děje, Mánička odpoví s úsměvem, že v případě hmmm jablko nepadá daleko od stromu.
 

Šestá scénka obsahuje dialog O lásce včetně narážky na Marxe a Engelse a v sedmé se Spejbl s Hurvínkem s diváky rozloučí. Záznam živé německé Amorosiády vyšel v Supraphonu poprvé v roce 1974 pod názvem Spejbls Amorosiade.

Hurvínek's Gespensterchen, Ein Überraschender Gewinn / Hurvínkovo strašidýlko, Nečekaná výhra

Oba příběhy, jejichž autorem je Pavel Grym, jsou zahaleny tajemstvím. Víme, že v češtině vyšly poprvé v roce 1972, aktuálně je české Hurvínkovo strašidýlko dostupné v sestavě Hrátky a pohádky a česká Nečekaná výhra v Hurvínkově bigbítu a devět dalších scének. O německé verzi ale bohužel nemáme přesné informace. S jistotou víme, že vyšly v Heisterově distribuci, natočeny jsou v Supraphonu, ale zda-li i u Supraphonu vyšly se zatím nepodařilo zjistit. V reedici německá verze SP desky dosud k dispozici není a zatím se ji nepodařilo ani nalézt v archivu Supraphonu.
 
V Hurvínkově strašidýlku se Spejbl, Hurvínek a Mánička ocitnou na hradě. Hurvínek by si přál vidět strašidlo, Spejbl prohlásí, že strašidla neexistují. Hurvínek s Máničkou chtějí Spejblovi tvrzení vyvrátit a převléknou se za strašidla. Spejbl, který spí v jiné komnatě, chce udělat dětem radost a také se převlékne za strašidlo.
 
V české verzi štěkal Žeryka jeho dlouholetý interpret Miroslav Černý. V německé nahrávce Žeryka zahrála Helena Štáchová. Zajímavostí rovněž je, že v závěru, když je Žeryk v brnění, je do německé verze vstřiženo vytí Miroslava Černého z české verze příběhu.
 

 

Nečekaná výhra obsahuje příběh o tom, že Hurvínek v zoologické zahradě vyhrál slona. Do děje vstoupí ředitel zoo a řekne, že to byl omyl. Hurvínek však o svou výhru nepřijde, místo slona obdrží velblouda. V německé nahrávce hrál ředitele ZOO dlouholetý režisér mluveného slova Jiří Šrámek, v češtině jej ztvárnil Jiří Bruder. Jak jsme již uvedli, německé věty jsou delší, a tak zatímco v české verzi obou scének Hurvínek zahajuje příběh krátkým úvodem, v němčině jsou úvody vypuštěny a posluchači jsou rovnou přeneseni v případě Strašidýlka na hrad, u Výhry do Spejblovic bytu.
 
Kuriozitou je, že obě jazykové verze doprovází stejná ruchová ambaláž – bouchání, mňoukání kočky apod. a stejné zvukové efekty, z nichž jmenujme hradní echo. Obě verze jsou navíc natočeny v podobné stereo bázi. Možná tak vznikly v přibližně stejné době, režie se navíc v obou případech ujala stejná osoba, a to Jarmila Bezděková.
 

Obal LP desky Hurvínek's Gespensterchen, Ein Überraschender Gewinn

Další část německých nahrávek přineseme 6. prosince. V tento den byl v roce 1974 Milošem Kirschnerem oficiálně jmenován za pokračovatele v interpretaci Spejbla a Hurvínka Martin Klásek. Za překlad německých nahrávek mnohokrát děkuji Karolině Lemberkové a dále děkuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové, která mi pomohla s dohledáváním a předčítáním archivních materiálů.