Zpět

Jako bychom dnes zemřít měli

Jako bychom dnes zemřít měli
​Zasněžená Vysočina, třetí neděle adventní 11. prosince 1949. V malém kostelíku v Číhošti se při kázání sedmačtyřicetiletého faráře Josefa Toufara třikrát zakýval oltářní dřevěný křížek a zůstal vychýlen mimo těžiště.
Následně se do počínajícího církevního objasňování vlomila komunistická Státní bezpečnost, Josefa Toufara unesla a mučením ve valdických kobkách jej příslušníci StB nutili lživě doznat, že vše sám podvodně sestrojil na příkaz Vatikánu. Josef Toufar umírá po bezmála měsíčním trýznění 25. února 1950, paradoxně ve výroční den komunistického puče. Jaký byl Toufarův životní příběh, jak on sám vnímal tajemné číhošťské znamení, proč se v případu tak angažoval prezident Gottwald a jiní soudruzi ministři či jak zněla poslední farářova slova?

Veselá otevřenost P. Josefa Toufara

Černovlasý, ramenatý, venkovsky pevný. Společenský a energický, nepostrádající humor a šířící radost. Nestavěl hranice mezi věřícími a nevěřícími. Žil obyčejně, prostě, podporoval chudé. Pomáhal studentům s doučováním i lidem na poli, organizoval ochotnická divadla, poutě, besedy, taneční zábavy, vyřizoval důchody, po válce inicioval vznik gymnázia i měšťanské školy. Kázal, vyučoval, sloužil, inspiroval. Měl v sobě jiskru, kterou bych nazval veselou otevřeností. Kněz z Vysočiny Josef Toufar, jedna z prvních obětí komunistické diktatury v našich zemích.

Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci u Polné. Teprve ve svých šestadvaceti letech mohl jít studovat gymnázium. Po studiu bohosloví byl 29. června 1940 v Hradci Králové vysvěcen na kněze. V letech 1940 – 1948 působil jako kaplan a posléze jako farář v Zahrádce u Ledče n. Sázavou. Po komunistickém puči 1948 byl na nátlak komunistického aparátu přeložen a sám žádá hradeckého biskupa Píchu o místo svého dalšího působení – Číhošť. Dne 11. prosince 1949 se při jeho kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval a vychýlil oltářní křížek. 28. ledna 1950 byl P. Toufar unesen Státní bezpečností z číhošťské fary a na příkaz komunistických špiček bezmála měsíc brutálně vyslýchán a nucen k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu. Na následky mučení 25. února 1950 umírá a je pod falešným jménem zakopán v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích. V listopadu 2014 byly z ďáblického hromadného hrobu vyzvednuty ostatky, které na základě genetického průzkumu (podle profilu DNA) skutečně patřily Josefu Toufarovi s pravděpodobností přesahující 99 procent. V neděli 12. července 2015, po slavnostní mši, byl P. Josef Toufar pohřben do prostého hrobu v zemi číhošťského kostela. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k zahájení procesu blahořečení Josefa Toufara, který nyní probíhá na úrovni královéhradeckého biskupství.
 

Na náhrobní desce P. Josefa Toufara můžeme číst slova, která pronesl v poslední den roku 1949 jako výzvu i povzbuzení: „Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“
text: Miloš Doležal, Tebenas
autor
Miloš Doležal
úprava
Jana Franková
název
Jako bychom dnes zemřít měli
režie
Markéta Jahodová
interpret
David Matásek, Jana Franková
délka
7:18
vydavatel
rok vydání
2016
hudba
M. Nyman, W. Lutoslawski, M. Kabeláč, J. Wojtarowicz, M. Ptaszynka, K. Pendrecki, J. Holubowski, W. Kilar
obal
Milan Svatoš (s použitím knižní předlohy Luboše Drtiny)
zvuk
Roman Špála, Raven (bonusy)
mastering
Raven
výroba
Český rozhlas, Atelier
produkce
Jiří Buřič
katalogové číslo
TBN009-2