Jednou budem dál, Mlýnský kámen, Za svou pravdou stát. Repertoár Kvintetu je natolik široký, že bychom nad jeho výčtem mohli strávit pěknou řádku minut či hodin, stejně jako hledáním někoho, kdo by o existenci kapely nikdy neslyšel nebo alespoň některou z jejích písní neznal. Mnoho z nich už dávno zlidovělo či bylo převzato dalšími interprety a často si ani neuvědomujeme, od koho původně vzešly.
 
Vzpomínkami kapely v audioknize z velké části provází člověk nejpovolanější, Jiří Tichota, který byl od počátku kapelníkem a v současnosti jediným žijícím zakládajícím členem původního Spirituál kvartetu, později kvintetu. Jak sám Tichota říká, nejde o deníček ani vyčerpávající kroniku, která by měla obsáhnout vše, ale o náhodně vybrané události a příběhy z jeho působení se značnou mírou subjektivity. Vyprávění tak často spíše sleduje určité téma napříč časem, než aby bylo přísně historicky řazeno. A tomu se nejde vůbec divit, představíme-li si tloušťku knihy nebo délku poslechu díla, které by mělo obsáhnout vše.
 
I tak se do téměř deseti hodin poslechu vešel ucelený soubor vývoje kapely, jejích peripetií s režimem, vážných i mnohdy úsměvných historek ze života, osud přicházejících a odcházejících členů a spolupracovníků. Díky Tichotově přednesu a humoru je audiokniha maximálně autentická, takže si po chvíli poslechu na jeho místě už ani nedovedete představit jiného interpreta, zvláště, pokud jste byli zvyklí poslouchat jeho úvody a vložky v průběhu koncertů.
 
Kromě autentičnosti je ale Tichota i rozeným a výborným vypravěčem, který si nezadá s mnohými ze svých profesionálních kolegů. Ve druhé části audioknihy, která se již blíží k dnešku, se do vyprávění zapojují i další členové ze současné sestavy, jejich přednes (snad kromě Jiřího Holoubka, který je dlouholetou stálicí Českého rozhlasu) však umění toho Tichotova většinou nedosahuje.
 
Jediné, co tak posluchače může zamrzet je absence většího množství dobových hudebních ukázek, které by vývoj kapely a obměny jejích členů skvěle ilustrovaly. Ačkoliv k nim téma audioknihy přímo vybízí, dočkáme se při poslechu všehovšudy dvou: původní podoby spirituálu Old Ark's a Moverin' (pozdější Kocábky) a závěrečného Zpívajícího cikána. Celý hudební doprovod poslechu se tak omezuje na několik krátkých vybrnkávaných předělů opakujících se mezi kapitolami. Navíc zde bohužel chybí i nahrávky, které jsou ke knižní předloze přiloženy na CD. Dalším drobným nedostatkem je pak doslovná četba textu a občasné výrazy typu: „Než se ponoříte do četby této knížky…“, které zamrzí o to víc, že její autor je zároveň interpretem.
 
Pokud jste, stejně jako já, měli to štěstí zúčastnit se jednoho z posledních koncertů, můžete potvrdit, že ho Spirituál odehrál se stejným nadšením a láskou k hudbě jako všechny ty předchozí. A přesně tato energie, společně s příjemným vtipem a nadsázkou, na vás bude čišet i z každé minuty poslechu jeho bilanční audioknihy.