Příběh samotný začíná návratem Ebby a Mortena do přímořského městečka Fjällbacca. Rozhodli se zde opravit dům, ve kterém Ebba bydlela jako dítě. A to i přes to, že v něm prožila těžké chvíle. Na Velikonoce roku 1974 tu totiž našli policisté roční Ebbu opuštěnou, celá její rodina zmizela od prostřeného stolu a nikdo nikdy nevypátral, co se s ostatními členy domácnosti stalo. Ještě hlouběji v minulosti však vězí kořeny toho, proč její rodina nikdy nebyla šťastná. A všechno začalo tajemnou postavou kruté andělíčkářky...

Kniha mimo jiné reflektuje temnější stránky Švédska, zejména pak rozvíjející se sympatie některých obyvatel k nacismu v době před druhou světovou válkou i dnes. Spisovatelka Erika a její manžel Patrik, hrdinové románu, se snaží pomoci Ebbě s Mortenem, i když při tom nasazují život svůj i svých blízkých. Podaří se jim pospojovat nitky událostí minulých i současných včas a zabránit dalšímu násilí?

Děj je dosti spletitý a protkaný množstvím postav, ale tomu už tak u severských příběhů bývá. Autorka také nešetří vedlejšími dějovými linkami, které posluchače občas svádějí ze stopy. Styl knihy trochu připomíná Larse Keplera, ale Camilla Läckberg napsala Andělíčkářku jako už osmý díl série, takže v počtu knih nad Keplerem jasně vyhrává. Jako audiokniha však tento díl vychází první v pořadí.

A právě v převedení do zvukové podoby nastávají některé slabší momenty. Jedná se sice o nezkrácenou četbu, ale její autoři se snažili vnést do díla i prvky dramatizace. Zdeněk Junák se díky svému výraznému hlasu a zkušenostem postupně do čtení dostává a četbu vede jistým krokem. Sylvě Talpové sice nechybí řečnické schopnosti, její snaha pečlivě modelovat všechny postavy však působí v případě dětských hlasů nebo plačtivého naříkání postav až příliš doslovně. Občas zkrátka dramatizování spíše ruší plynulost poslechu. Stejně tak množství zvukových efektů je přehnané – znázorňovat každé bouchnutí dveří, zakašlání či zvonění telefonu zvukem a zároveň slovním komentářem je zbytečné a po chvilce až otravné. Zvukař si sice dal práci s efekty, ale chybí jemnost. I v práci se střihem by byla vhodnější jistá citlivost, občas chybí pauzy a zvuky se slévají tak, že ruchy přehluší četbu. Snad také není nutné, aby jeden z interpretů přečetl přímou řeč a druhý dodal jen jednoslovné „řekl“. Když oba interpreti jindy zastávají i roli vypravěčů, takovéto dělení celek tříští.
 
Při poslechu mě často napadalo, jaké by to bylo, kdyby se audioknize dostalo servisu jako posledním keplerovkám nebo obdobně dramatizovanému Poslednímu Laponci. Zkušenější třetí herecký kolega by možná mohl četbu, která nakonec po vypravěčské stránce není špatná, dotáhnout ještě dál. Autorům zvukové koláže a dramatizace bych pak doporučil, aby, spolu s interpretkou tak netlačili na pilu. Méně někdy může být opravdu více. Audiokniha je také členěna do velmi krátkých úseků, ale chybí výraznější oddělení kapitol, ať už v podobě číslování nebo odlišných hudebních předělů pro jednotlivé časové a dějové linky. Ještě více však zamrzí, když jsou jména postav vyslovována v průběhu četby s mírnými odchylkami, podobné prohřešky by mělo pozorné režisérské ucho odhalit.

Andělíčkářka a její autorka mají rozhodně potenciál zařadit se mezi zavedené detektivní série i v podobě audioknih. Vydavatelství by ale mělo zapracovat na drobnostech ohledně dotaženosti zvukového doprovodu. Pokud chce, aby byly jeho audioknihy na výborné úrovni, musí ještě několik detailů vypilovat. Pro zkušeného režiséra a zvukaře by však nemělo být problém se u případného dalšího dílu těchto chyb vyvarovat. Série příběhů o Erice Falckové by si povedené pokračování určitě zasloužila.