Zpět

Boříme mýty

recenze, , 28.02.2020
V práci nemusí být blázinec
To, že mají Jason Fried a David Heinemeier Hansson v kontextu zažitých zvyklostí notně provokativní pohled na management, ukázali už ve svých předešlých knihách, především pak v Restartu. Že lze jít v boření mýtů ještě dál, dokazuje jejich aktuální V práci nemusí být blázinec.
V podstatě každou z knih otců zakladatelů společnosti Basecamp, které s výjimkou jediné u nás vydalo v překladu nakladatelství Jan Melvil Publishing, lze vnímat i jako vhled právě do útrob IT firmy, která se může pyšnit jedním z těch (nej)více známých nástrojů pro práci – Basecampem. Ačkoliv to z několika pasáží i u aktuální novinky může sem tam vyznít jako sebepropagace, jsou Fried i Hansson díky tomu nejen mnohem konkrétnější při sdílení svých „rad”, ale také věrohodnější. Sami na sobě totiž aplikují – mnohdy k tomu všemu došli trnitou (čti tradiční) cestou – změny, jež jdou proti mramorovaným pravidlům managementu a fungování firem, institucí a vůbec týmů. Jak omezovat pracovní čas (a proč je to vítané)? Proč prakticky nepořádat porady, nebo proč si neklást cíle? Kapitola po kapitole bortí něco, co si povětšinou manažeři, ředitelé i děkani či rektoři věší na nástěnky, zapisují do notesů či diářů, sdílí s ostatními a rádi o tom ještě mluví.

Restart přinesl velmi odvážný, svěží vítr do uvažování nad komunikací uvnitř týmu a firmy. V práci nemusí být blázinec fouká ještě o poznání silněji. A dost možná co do stylu podání a schopnosti formulovat (provokativní, ale realistické) myšlenky i vydařeněji. Bylo by ozdravné, kdyby takovou „příručku” dostal k Vánocům každý z vedoucích, byť současně i naivní myslet si, že opravdu vše lze aplikovat napříč nejrůznějšími odvětvími. Při poslechu stejně jako při čtení stojí ale za to pozorně vnímat každou z rad, každý z aspektů, jímž se v Basecampu řídí. Ne proto, abyste přijali kompletní balík doporučení a postupů, ona by stačila i pětina, ale aby došlo alespoň k nahlodání stávajícího paradigmatu. Výkyv a zpochybnění zažitých stereotypů a představ o tom, jak docílit fungování firmy/týmu představuje první krok ke kýžené/potřebné změně. Ty – dle autorů – se nepojí pouze s čísly, počtem hodin a prací jako takovou, ale třeba i se spánkem nebo způsobem, jak odpočíváme nebo co jíme.
 

Proč texty od zakladatelů Basecampu sklízejí tak velkou pozornost a pozitivní reakce (viz třeba recenze na The Economist)? Možná i proto, že autoři staví na vlastní zkušenosti, vycházejí nejen z chyb systému, ale i těch svých. A nejde o teoretiky, kteří by se chtěli přiživit na trendu „rozvojové literatury”, ale o ty, kteří více než je obvyklé popisují, jak pracují oni se svým týmem. To, že z toho nakonec vypadne kniha smysluplná pro všechny z nás, je vlastně úctyhodné.

Je dobře, že zvuková verze Hanssonovy a Friedmanovy poslední knihy vzešla z dílny původního českého nakladatele, tedy Jan Melvil Publishing. V porovnání s audio podobou Restartu vychází zpracování co do kvality lépe, zvláště pak díky skloubení Halámkova čtení s hravými hudebními předěly reflektuje přesněji nadhled, s jakým na sebe autoři nahlížejí, a lehkost jejich stylu. Tato tři a půl hodiny dlouhá audiokniha uplyne jako voda nejen díky textu, který Ondřej Halámek načetl, ale i díky jeho práci s rytmem a vlastně i barvě hlasu. Je to on, kdo načetl obě knihy od Austina Kleona (ještě o poznání odlehčenějšího než je dvojice Hansson a Friedman), a proto volba, která na něj padla v případě V práci nemusí být blázinec je nejen šťastná, ale z pohledu Melvila i logická.

Text napsali autoři spíše jako takový „průvodní dopis”, vlastně ještě o poznání více připomíná přednášku na TEDu, a tak má ve svém DNA už vsazené, že zvuková verze bude dobře fungovat. Halámek nezklamal a tento genetický kód přečetl – doporučení a zkušenosti z dílny Basecampu vypráví, ale nepoučuje a neapeluje, stejně jako to nedělali autoři v textu samém. Výsledek je proto velmi příjemný a doslova se hodí k opakovanému poslechu (což mimochodem zvýšuje šance na pohyb v nás a cestě ke změnám).